Prouza: Ministr zemědělství vytváří třídní nenávist, potraviny můžou zlevnit hned, mezitím nakupujte ve slevách
Enormní ceny potravin sice začínají klesat, ale pomalu. Nižší přitom mohly být už loni, kdyby vláda měla odvahu a snížila 15 % daň u základních komodit. Chybějící příjmy do rozpočtu se podle Tomáše Prouzy daly kompenzovat třeba daní z cukru a tuku, která funguje v řadě států a Česku by s ohledem na zdejší míru obezity prospěla. Obvinění obchodníků z nepřiměřených marží přitom prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu odmítá, jejich přirážka je taková, aby pokryla náklady. Fakt, že nařčení zaznívají z úst ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, jen dokazuje, že nechce řešit reálné problémy. „Už dlouho jsem nezažil v ministerské funkci politika, který by ignoroval základní data, manipuloval s čísly a nechtěl slyšet realitu,“ říká Prouza.
„Buďto absolutně nerozumí svému sektoru, který má řídit, a pak jenom špatná data říká, možná z omylu nebo z neznalosti, anebo to dělal záměrně,“ nešetří Tomáš Prouza kritikou na adresu současného šéfa resortu zemědělství, který podle něj svými, diplomaticky řečeno, zavádějícími prohlášeními jen „zkouší vytvářet nějakou třídní nenávist“.
Nekulovu nekompetentnost dokládá prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a viceprezident Hospodářské komory na oblíbeném příkladu s cukrem. „Jednak ministr velmi rád srovnává ceny, za které dodavatelé dodávají do obchodů, s cenami na pultech. Pan ministr přitom dobře ví, že dodavatelské ceny statistický úřad vykazuje bez DPH a ceny na pultech vykazuje s DPH. To samo o sobě udělá 15% rozdíl, ministerstvo to nikdy neřekne nahlas, anebo si neodečte tu DPH v tom, co vykazuje. Druhá věc zase, myslím si, velmi hezká manipulační technika. U toho cukru zveřejňuje statický úřad u cen dodavatelů vážený průměr různých forem dodání, od těch kilových balíků, které si kupujeme v obchodech, až po volně ložený kamion, který cukr vozí do nějaké průmyslové výroby. Kdyby srovnával data výrobců jenom za ta kilová balení, versus za kolik se prodávají v obchodech, a ještě vyřešil to bez DPH a s DPH, tak mu grafy přestanou vycházet,“ má jasno.
Způsob, jak prodražujícím se každodenním nákupům aspoň částečně vzdorovat, nabízí podle Prouzy slevové akce. „Pokud řešíte, že musíte hodně šetřit, tak si pořád díky konkurenci dokážete většinu nákupu poskládat v různých slevových akcích, v různých řetězcích. Ano, znamená to čas, ale můžete výrazně ušetřit,“ připouští s tím, že na takovém chování zákazníků neshledává nic nedůstojného. Dochází k němu všude na světě, navíc v mentalitě Čechů je obliba ve slevách hluboce zakořeněná. Co všudypřítomné zdražování tuzemskou střední třídu naopak naučilo nově, je méně jídlem plýtvat a upřednostňovat kvalitu před kvantitou.
Jak se plánují slevové akce? K čemu by došlo, kdyby obchodníci marže snížili? Proč dokáže velikostně srovnatelné Rakousko produkovat levnější potraviny? A stane se maso dlouhodobě nedostupnou položkou v jídelníčcích? Na tyto a další otázky odpovídal Tomáš Prouza, ekonom, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu, viceprezident Hospodářské komory a v minulosti taky náměstek ministra financí.
