Podívat se do očí tomu, kdo vám ublížil. Některé otázky obětí zodpoví jen pachatelé, říká Matoušková
Je to, jako když hodíte do rybníka kamínek – v okamžiku sice dopadne na dno, ale na hladině po něm zůstane série soustředných kruhů vycházejících z místa, kde stojaté vody rozčeřil náraz. Stejnému efektu čelí podle ředitelky Probační a mediační služby Andrey Matouškové oběti trestných činů, kterým jejich pachatelé od základů změní život. Ví to z vlastní zkušenosti. Jejího manžela srazil autem opilý člověk, který od tragédie ujel a při tom způsobil další nehody. Setkala se s ním, což jí pomohlo. I proto chce, aby lidé věděli, že stejně jako existuje úřad práce, na který se můžou obrátit, když přijdou o práci, působí v každém okresním městě středisko, které jim může pomoct, když se setkají s trestným činem. Ať už jsou jeho oběťmi, nebo pachateli.
„V žádném případě nechci nikoho omlouvat,“ předesílá Andrea Matoušková s vědomím toho, že Probační a mediační služba, kterou v roce 2001 spoluzakládala a které je dnes ředitelka, od začátku trochu provokovala. Podstata fungovaní zákonem zřizované instituce totiž spočívá, jak v probaci, tedy práci s pachateli a dohledu na výkon jejich alternativních trestů, tak mediaci, při které se potkává oběť s pachatelem. „Velká většina lidí ve vězení je odsouzena za majetkové trestné činy. Média sice chrlí zprávy o kriminalitě a o tom, co všechno strašlivého se stalo a že jediný trest je vězení, ale ono to tak není. Většina lidí vykonává tresty na svobodě a většina pachatelů je odsuzována za majetkovou trestnou činnost. Všichni by ale měli být zodpovědní a měli by to nějak projevit nejenom tím, že se doznají, že řeknou, že už to nikdy neudělají. Říkáme jim: ‚Za vás vždycky budou mluvit činy, takže se k tomu musíte postavit, což není úplně jednoduché.‘ Máme třeba i programy, ve kterých učíme pachatele, aby se podívali takzvaně pravdě do očí jinak, než jim to řekne justice. A někteří, když s nimi mluvíte, tak říkají: ‚My až tady si uvědomujeme, co jsme vlastně udělali a jak jsme tomu druhému ublížili‘,“ přibližuje část práce probačních úředníků a její přínos, který poznala nejen po pracovní stránce.
Sama se setkala s člověkem, který zavinil tragickou smrt jejího manžela. „Moje výhoda a zároveň nevýhoda je, že tomu systému rozumíte, ale také od něho něco očekáváte. A když se to třeba nenaplňuje tak, jak byste si to ideálně představoval, je to ještě o to větší zklamání. Na druhou stranu zase oceňujete, když tu službu a tu pomoc, kterou jako oběť mohu přijmout, dostanete, když opravdu narazíte na někoho, kdo to umí, kdo se vám věnuje. Mohu potvrdit, že to opravdu velmi pomáhá,“ říká s tím, že stejně jako se lidé dopouští trestných činů, vytváří i systém, v němž se následně ukazuje, jak důležitý je profesionální a empatický přístup všech orgánů činných v trestním řízením. „Když to nesdílí třeba státní zástupce nebo soudce, protože jede čistě formálně, tak máme trošku problém, protože řadu mediací někdy ani nestačíme udělat do konce a už je vyneseno nějaké rozhodnutí soudu. Snažíme se proto se státními zástupci a soudci o těchto věcech mluvit a vysvětlovat, že když nám nechají o týden víc času, že ten užitek není jenom pro justici, že to formálně vyřídí, ale hlavně pro lidi, kteří se toho účastní, a to je oběť a pachatel,“ popisuje citlivost a náročnost celého procesu.
Jakkoli paradoxně to může znít, pohlédnout dobrovolně do tváře strůjce svého neštěstí řada lidí chce. „Chtějí se ho zeptat na jiné věci, než na které se ptá policie nebo soud. Mají otázky a my se snažíme vytvořit prostor, aby otázky byly položeny a byly zodpovězeny, takže je to o přípravě. Nemůžete si jenom tak sednout s někým a pojďme si o tom popovídat. Vyžaduje to velkou a dlouhou přípravu probačních úředníků, kteří jsou u nás na to školeni. My to děláme v tichosti už 22 let a uvědomujeme si, že je důležité o těchto věcech mluvit, ale způsobem, abychom zaujali i veřejnost a aby se třeba jenom na chvíli zamyslela, zastavila. A když bude mít někoho v okolí, kdo se stal obětí, anebo je pachatelem trestného činu, tak aby řekla: ‚Hele, tak mohl bys tam zajít, nebo mohla bys tam zajít, třeba se něco dozvíš a pomohou ti‘,“ dodává Matoušková.
S jakými problémy opouští lidé vězení a jak je společnost může přijmout? Jaké otázky zaznívají při setkání obětí s pachateli a s jakými pocity se jich zainteresovaní účastní? Jaké jsou naše zákony nebo kde má celý systém bílá místa? Na tyto a další otázky odpovídala ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková.
Rozhovory Prostoru X můžete sledovat i bez reklam. Využijte Premium+>>>
