Pýcha: Obchody diktují ceny, zemědělci žijí v nejistotě, potraviny budou zlevňovat se zpožděním
Ročně prodělají čeští zemědělci na základních komoditách 15 až 20 miliard korun, protože není v jejich silách prodávat je za evropské ceny. Že nejde o plané nářky dokládá šéf Zemědělského svazu Martin Pýcha srovnáním s polskými agrárníky. Ti na rozdíl od tuzemských dostávají vyšší přímé platby z Evropské komise, neplatí daň z nemovitosti nebo mají nižší daň z příjmu a větší podporu státu. Českou rostlinnou a živočišnou produkci následně zatíží 15%, resp. 10% DPH na potraviny a jedny z nejdražších energií a pohonných hmot v EU. A pak se o slovo přihlásí obchodník, který neváhá využít cizí nadprodukce a brát jinde, pokud lokální dodavatel není schopen konkurovat mnohdy podnákladové ceně. „Chceš, nechceš? Nechceš, nevoz!“ popisuje Pýcha fungování trhu.
V České republice je 30 000 zemědělců, stovky potravinářů a jedenáctka řetězců s potravinami. Přesto předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha říká: „Neznám tady žádného potravináře, který by mohl diktovat ceny obchodníkovi, ani Agrofert.“ Představa, jak velký masokombinát oznamuje nadnárodnímu obchodnímu řetězci, že mu vepřovou kýtu prodá o 20 Kč dráž, a síť supermarketů to ochromí, je podle něj scestná. Realita je taková, že obchodníci mají velmi dobrý přehled a monitorují ceny dodavatelů celosvětově, takže spíš odvětí, že maso získají jinde levněji a začnou odebírat tam. „Jsou pouze dva případy, kdy vím, že některý z dodavatelů byl schopen odmítnout cenový diktát ze strany obchodníků. Můžou si to dovolit pouze velké nadnárodní potravinářské firmy. Tím jedním byla společnost Danone, která odmítla dodávat do Kauflandu jogurty pod výrobními náklady. Několik měsíců tam prostě nebyly jogurty jejich značky. Ale společnost Danone má mnohamiliardové obraty, to je globální firma. A pak to byla, myslím, Pepsi Cola, nebo Coca Cola,“ ilustruje situaci na trhu.
Že by zemědělci na současných vysokých cenách potravin vydělávali, odmítá. Rekordní zisky ve výši 22 miliard, na které si podle Českého statistického úřadu za minulý rok přišli, vysvětluje následovně: „V okamžiku, kdy začala válka na Ukrajině, začala i panika na komoditních burzách, protože Ukrajina je jedním z největších exportérů základních komodit, jako jsou obiloviny, olejniny, slunečnice nebo řepka. Vznikla panika, že bude nedostatek, tudíž samozřejmě vzrostly ceny základních komodit a zemědělci prodávali za tyhle ceny, ale zároveň jim vzrostly ceny vstupů.“ Druhý extrém nicméně nebyl v loňské bilanci zohledněn. „Problém je v tom, že zemědělství nefunguje v rámci účetního roku od ledna do prosince, takže v okamžiku, kdy zemědělec nakoupí hnojiva za 400 % a mnozí je nakoupili na rok, na dva dopředu, tak to může uplatnit v nákladech až v době, kdy tu pšenici prodá – jinými slovy v roce 2023. Takže on finanční prostředky vydal, na účtu je nemá, ten zisk leží ve skladech krmiva, s hnojivy a podobně, ale opticky, účetně to vypadá, že má veliký zisk. Teď mu zůstaly vysoké náklady a ceny se propadly dolů. Jsme na cenách, které byly před ukrajinskou krizí, což znamená, že v letošním roce bude situace zrcadlově obrácená: vysoké náklady, nízké výnosy. Budeme buďto ve ztrátě, anebo budeme rádi, když budeme na nule,“ zasazuje do kontextu data, jimiž argumentuje například prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Podle Pýchy je „pohádkář“.
Faktem je, že s nekalými obchodními praktikami se potýkají zemědělci všude v Evropě, protože multimiliardovému byznysu řetězců lze těžko čelit. Ti čeští mají ale sázet a sklízet, nebo chovat hospodářská zvířata ještě o důvod míň. Naráží totiž na absenci dlouhodobé koncepce zemědělské politiky. „Když máte investovat třeba do klecového chovu nosnic, nebo do mlékárny, to jsou investice na desítky let, to není tak, že dneska koupím auto, za dva roky ho ojedu a za tři roky vrátím leasingovce. Tak to nefunguje. Tady investujete na 20, 30 let dopředu, ale když nevidíte, co bude za tři, čtyři, pět let, tak nechcete investovat. Takže je to velká obava a zemědělci v současné době mají nejistou budoucnost, a to je obrovský problém ve všech sektorech, protože do toho vstupuje samozřejmě i environmentální politika Evropské unie, která to znejišťuje ještě víc,“ dodává Pýcha a apeluje na vytvoření strategie, která agropotravinářskému odvětví umožní podnikat s výhledem delším než na jedno volební období, jak je tomu dosud.
Proč jsou brambory citlivou komoditou a bude o ně nouze? Čím trpí ve srovnání s těmi zahraničními česká odbytová družstva? Jakou filozofii zvolila Madeta? A kdo pohřbil vizi exministra zemědělství Mariana Jurečky? Na tyto a další otázky odpovídal předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha.
