Chybík: Zlaté kliky už nikdo nechce, projekt bez architekta je promarněná příležitost i šance pro místo
Devadesátkové historky o klientech, kteří oslovovali architekty s požadavkem, že chtějí „takovejhle barák“, a ukazovali přitom v lepším případě na vilu Tugendhat, v horším na zámek Neuschwanstein, zná Ondřej Chybík jen z vyprávění. Sám se ve svém ateliéru, který založil v roce 2010 s Michalem Krištofem, nesetkal ani s poptávkou po zlatých klikách. „Naštěstí, nebo bohužel,“ vtipkuje. K optimismu má důvod. Za poslední rok projel republiku křížem krážem a coby editor ročenky české architektury navštívil inkognito desítky realizací svých kolegů. Co viděl, ho utvrdilo v tom, že u nás vznikají „kvalitní veřejné stavby, mnohdy malého měřítka, ale s velkým dopadem na celou lokalitu a místní komunitu.“ Celospolečenský význam věří, že bude mít Vltavská filharmonie.
S výčtem ocenění, které má studio Chybík + Krištof na kontě, by v jeho portfoliu mohly přibývat komerční zakázky z celého světa jako na běžícím pásu. Dvojice zakladatelů s šedesátkou vážených kolegů, jak o nich mluví Ondřej Chybík, ale záměrně vyčleňuje část svých kapacit na realizace ve veřejném prostoru. „Odpověď na otázku, proč se věnujeme takovýmto složitým tématům a nejenom rodinným vilám, které jsou často velice dobře zaplaceny, je taková, že tvorba veřejného prostoru je extrémně důležitá. Je důležitá pro to, abychom neskončili jako společnost u grilování na zahrádkách, ale abychom se mohli někde potkat, někde si spolu zazpívat nebo poslechnout nějaký koncert, potkali se na vánočních trzích, anebo šli společně na demonstraci. Takže tvorba náměstí a veřejného prostoru je podle mě nejvyšší meta, kterou architekt může dosáhnout v rámci veřejných prostranství,“ vysvětluje motivaci podílet se na zakázkách, jež se nemusí doslova i obrazně vyplácet.
Právě schopnost zohlednit kontext, sloužit svému účelu a obstát v čase odlišuje podle Chybíka moderní architekturu od stavební činnosti. Proto s kolegy neřeší jen to, jestli má mít dům zelenou, nebo červenou fasádu, ale baví se o filozofii stavby, jestli je vůbec správné ji navrhovat a potřeba stavět, jestli je klient kredibilní pro to, aby dokázal výsledné pojetí vnímat v celé jeho šíři. „Když projekt dopadne tak, že se pod něj nemůžete podepsat, tak je to strašná ostuda. A nejenom pro vás, ale je to obrovská promarněná šance pro to místo. To znamená, člověk se snaží hledat partnery, kterým věří, že to za cenu obrovských kompromisů a obrovských diskusí nakonec společně dotáhneme tak, že to bude stát, bude to stát 300 let a budeme se za to všichni bít do prsou,“ má jasno.
V čem je zásadní rozdíl mezi Prahou a Brnem? Proč je mimořádně důležité, aby Vltavská filharmonie stála? Které město je překvapivě v hledáčku všech evropských architektů? Jaké zkušenosti má s architektonickými soutěžemi? A která ze staveb studia Chybík + Krištof je poctou manželům Machoninovým? Na tyto a další otázky odpovídal Ondřej Chybík, architekta a také editor ročenky Česká architektura 2021–2022.
