Farna: Největší hodnota v šoubyznysu je autenticita, není mi jedno, že mě rádia nehrají
Už v pětadvaceti mohla zpěvačka Ewa Farna říct, že víc než půlku života pracuje. Že by ji hvězdná kariéra připravila o bezstarostné dětství, pocit nemá. Místo deseti akcí na gymplu zažila jednu za čtvrtroku, koncertovat ale nemusela, chtěla. Vystupování ji naplňuje, před velkým publikem je ve svém živlu, nejvíc ji stresuje, když má zazpívat na rodinné oslavě a všem svým blízkým vidí do tváře. „Že mi letos bude třicet, vnímám jako pozitivní věc, ale když jsem dělala plakát na O2 arénu, na kterém je Ewa Farna 30, tak jsem si říkala: Nebudou si lidi myslet, že jsem třeba 30 let na scéně,“ přiznává pobaveně. Humor je ostatně to, co jí pomáhá i vyrovnávat se s odvrácenou stranou popularity.
Největší hodnotou v šoubyznysu je autenticita, myslí si zpěvačka Ewa Farna. Tu svou si proto hlídá a připouští, že občas hodně úzkostlivě. „Jsem sice interpret, píšu písničky, zpívám, ale zároveň procházím každou fakturu, potřebuju to mít obecně takhle nějak pojaté a mít přehled v tom, co dělám. Studovala jsem práva, rok jsem tam byla, a pak jsem si říkala, že to nezvládám, že se teda budu věnovat rozvoji své kariéry. A když jsem to řekla, tak jsem se zavázala k tomu, že to bude moje práce, že budu mít svoji agenturu, že ji budu rozvíjet a že se budu víc informovat o tom, co všechno obnáší, aby písnička vyšla nebo aby koncert vyšel. Zjištění toho, co to je, mi pomáhá k tomu, abych to jednou dokázala delegovat dál, to je pro mě lepší varianta než nevědět vůbec a říct nějak to za mě vyřešte,“ má jasno.
Sedmnáct let na scéně ji naučilo i nadhledu. „Pohybuju se v oblasti hudby, v oblasti entertainmentu, a když řeknu něco trapného, jediné, co se stane, je, že si o mně někdo pomyslí, že jsem blbá kráva, a to je tak všechno. Nejsem na operačním sále, kde operuju, a když udělám chybu, tak jde o něčí život. Furt jsme v zábavě, někomu to přijde moc, někdo to chápe, že to je vtipné, a naladí se na můj humor. A to je tak jako maximálně, co se může pokazit,“ říká.
Humor je pro ni svým způsobem i obranný mechanismus před útoky hejtrů. „Ráda věci řeknu dřív než jiný, ten komentář, co se může objevit pod videem na YouTube, řeknu dřív, než se tam objeví a tím se vlastně shodím. Mně to nevadí, je to pro mě bezpečnější prostor, takže určitě to není čistě sranda a není to tak, že nic nejde dovnitř, to bych nebyla člověk,“ přiznává s tím, že ji hodně pomohlo si uvědomit, že zlé komentáře primárně vypovídají o jejich pisateli. Stejně tak si už nepřipouští šikanu médií. „Když do toho chce někdo vstoupit a být součástí mediálního světa na té druhé straně, tak musí mít buďto fakt krunýř, anebo pevné základy, vědět, kam patří, a kdo je, aby ho to nesetřáslo,“ popisuje realitu bez příkras.
Jaký vztah má k písním, které zpívala, když jí bylo dvanáct? Vadí jí, že její singly nehrají rádia? Co si myslí o módních policiích? Nebo co je pro ni důležité každý den udělat? Na tyto a další otázky odpovídala zpěvačka Ewa Farna ve speciální sérii rozhovorů Prostor KVIFF X, která vznikla v rámci karlovarského filmového festivalu.
