Chlupáček: Čeští filmaři mají v Evropě velmi špatnou pověst, že nemám FAMU, je výhoda
Kolik je mu let, přiznal štábu až po natáčení. Bál se, aby neztratil respekt. „Kdyby zjistili, že nemám ani prvák ekonomky, tak nevím, co by dělali,“ připouští pobaveně dnes devětadvacetiletý Matěj Chlupáček, který svůj první snímek natočil před dvanácti lety. Od té doby má coby režisér nebo producent na kontě více než desítku filmů i seriálů, přičemž za šestidílný thriller Zrádci získal Českého lva a za videoklip k písni Vladimíra Mišíka Jednou cenu Anděl. Stejně jako mu nechyběla odvaha jít si za svým dětským snem, nebojí se ani demytizace národních témat. V dramatu Úsvit, na jehož realizaci sehnal během jednoho roku 85 milionů korun, zbavuje patosu první republiku a nekritického obdivu se od něj nedočkají ani čeští obrozenci v připravované komedii Dcera národa.
Že bude točit filmy byl režisér a producent Matěj Chlupáček přesvědčený od dětství, a tak nemínil ztrácet čas. Jako úkrok stranou tehdy vnímal i studium FAMU, v sedmnácti proto napsal email o generaci staršímu kameramanovi Alexandru Šurkalovi, s nímž chtěl spolupracovat od chvíle, kdy viděl na HBO první sérii Terapie. „Říkal jsem si: Ježiš, to je tak strašně hezky natočený, já bych chtěl, aby tenhle pán točil můj film,“ popisuje, co předcházelo osudovému setkání, které ho přiblížilo jeho snu. Šurkalu totiž zaslaným scénářem zaujal natolik, že mu na celovečerním debutu přislíbil nejen spolupráci. „Díky jeho zkušenosti a kontaktům zabezpečil celý tým tak, že to byli opravdoví filmaři, kteří normálně točí filmy, a mně se povedlo ustát celou tu první zkušenost, protože jsem vedle sebe měl někoho, kdo věděl, jak se točí filmy, pomáhal mi na všech úrovních, i s aranží scény a tak a hrozně moc jsem se od něj naučil,“ vzpomíná Chlupáček na začátky v branži.
Aniž by se chtěl někoho dotknout, absenci vzdělání v oboru nepociťuje ani zpětně. „Je to výhoda v nějaké svobodě, že člověk není ovlivněný ničím, co vás kdekdo učí, a může si sám určovat, jak věci cítí. Nemít tu školu je svým způsobem akcelerační proces, protože si musíte ten filmový jazyk najít sám,“ zamýšlí se s tím, že je i otázkou, nakolik současní pedagogové na FAMU s ohledem na rychlost, jakou se svět posouvá, dokáží učit současné filmaře, jak dělat filmy. „Před těmi 10 lety, když jsem o studiu uvažoval, tak vlastně vycházeli po škole lidi, kteří začínali točit filmy, které se velmi podobaly jeden druhému, bylo to strašně vidět i na nějakém exportním potenciálu těch věcí. Český film je v rámci Evropy nejmíň exportovaný film do zahraničí, my jako filmaři máme velmi špatnou pověst,“ předestírá realitu v celé její dosavadní neutěšenosti, která se teď začíná obracet k lepšímu.
„Důvěra v české filmaře, nemyslím teď řemeslně, to je úplně naopak, my máme úžasnou pověst jako řemeslníci, ale v rámci kreativní stránky byla opravdu velmi malá. Sales agenta a zahraničního distributora jsme dostali až potom, co byl film Úsvit úplně finálně dokončený, až když jsme to mohli vzít, ukázat a říct: Hele, podívejte se na to, podle nás je to fakt dobrý, pojďte to s námi dělat,“ netají se. Pro něj samotného je přitom zahraniční kooperace klíčová. „Nejdůležitější je do toho zapojit zahraniční dramaturgii, strašně pomáhá od začátku vývoje být v kontaktu s nějakou další zemí, cizím dramaturgem, někým, kdo je schopen na ten projekt nebo seriál, film nahlídnout odjinud a dát tomu trošičku širší kontext,“ dodává. Podařilo se mu to nejen se zmiňovaným Úsvitem, jenž bude v kinech k vidění od 5. října, ale i připravovanou Dcerou národa nebo To se vysvětlí, soudruzi!, se kterými Česká republika po desítkách let navazuje na televizní koprodukci se ZDF, v rámci které kdysi vznikli Návštěvníci.
Jak dlouho připravoval film Úsvit a je to na české poměry krátce, nebo dlouho? Kdo byl prvním marketingovým nástrojem v historii naší země? Čím přesvědčil Jiřího Macháčka, aby kývnul na jeho první seriálovou roli v připravovaném seriálu To se vysvětlí, soudruzi!? Proč mu kritika Babovřesků nepřijde na místě? Nebo jak na jeho rozhodnutí odejít ze střední reagovali rodiče? Na tyto a další otázky odpovídal režisér a producent Matěj Chlupáček ve speciální sérii rozhovorů Prostor KVIFF X natočené na karlovarském filmovém festivalu.
