Mašín: Bez žen by bratři Mašínové neuspěli, byly stejně statečné, mnohým vadilo, že je vytahuju ze stínu
„Málokterá rodina odevzdala téhle republice a boji za svobodu a nějaký vlastenecký étos v tom nejlepším slova smyslu víc než rodina bratří Mašínových,“ myslí si režisér Tomáš Mašín. Záměrně své vyjádření nevztahuje pouze na sourozence Josefa a Ctirada, stejnou míru odvahy podle něj projevily jejich matka se sestrou. Bez nich by se jeden z největších příběhů studené války dost možná ani neodehrál. Pro režiséra bylo proto důležité vytáhnout ženské postavy na světlo a mít je napříč celým filmem, což se spoustě lidí hrubě nelíbilo. Testosteronový mýtus ale není jediným, který Mašín snímkem Bratři narušuje. Už teď se dočítá, že je „hajzl“, a s blížící se premiérou naplánovanou na 26. října očekává, že invektiv bude přibývat, protože „v naší zemi má na příběh bratrů Mašínových názor skutečně každý.“
Jedenáct let připravoval režisér Tomáš Mašín snímek Bratři. Zpětně svou zkušenost hodnotí jako nepřenositelnou, doslova cestu pro otrlé. Znamenala roky práce na scénáři, který se několikrát měnil, psaní explikací, shánění peněz a nadšení, když se jich část podařilo získat a přiblížit se realizaci. Ale taky zklamání, když se některý z partnerů rozmyslel a z projektu odstoupil, nebo covidovou bezmoc. „Kdyby člověk chtěl v životě prožívat ultimátní štěstí, tak v mém případě nebude filmový režisér. Ta profese je opravdu vykoupená extrémní porcí stresu,“ přiznává. Že to vzdá, nepřemýšlel. Pracoval s přesvědčením, ale ne zarputilostí, dokázal si připustit, že když to nevyjde, mělo to tak být.
Vyšlo to, 26. října, kdy uplyne 70 let od útěku Josefa a Ctirada Mašínových za železnou oponu, vstoupí film do českých kin a o měsíc později ho Mašín spolu s producentem Petrem Bílkem představí americkému publiku jako českého kandidáta na Oscara. Fakt, že Česká filmová a televizní akademie vybrala právě jeho snímek, vnímá režisér rozporuplně. „Sleduju aktuální filmové dění, vím, které filmy vyhrály na zahraničních festivalech, a je velká pravděpodobnost, že Bratři se tam v širší soutěži s nimi setkají, takže mám pokoru, to je první věc. Druhá věc je jakési potěšení nebo satisfakce za ta léta dřiny, kdy si uvědomujete, že minimálně pro lokální nebo středoevropské publikum, to je jakoby razítko. Když země vyšle ten film do soutěže na Oscara, tak má tzv. pečeť, říkám schválně, jisté kvality. Nejsem ten, který to hodnotí, ani nebudu, ale shodlo se na tom určité množství lidí, které není malé a které se ve filmech orientuju, takže za to jsem rád a pro ten film jsem rád. Jako Tomáš Mašín pochybuju,“ přiznává a velké šance na vítězství si nedává, což ale neznamená, že o něj aktivně nezabojuje.
Ostatně právě odhodlání vzepřít se obrovské přesile a jít si za svým vnímá Mašín jako základní premisu dramatického sledu událostí. A soudě podle prvotních reakcí nejen on. „Štáb byl mezinárodní a co jsem zatím mohl slyšet od lidí, se kterými jsem na tom buď spolupracoval, nebo jenom četli scénář, tak ten film rezonuje napříč různými národnostmi,“ sdílí zpětnou vazbu s tím, že do zahraniční distribuce půjde snímek s úvodním titulkem objasňujícím dobové reálie, aby byl srozumitelný i divákům bez znalosti evropského historického kontextu.
Čeho se chtěl při ztvárnění postav bratří Mašínů vyvarovat? Jak se vypořádává s hejty? Čím to, že premiéry psychologického dramatu Němá tajemství a Bratrů dělí jen měsíc a půl, a jak zvládl oba filmy natočit? Nebo proč pohádka, kterou napsal s kolegou Benem Tučkem, pravděpodobně zůstane v šuplíku? Na tyto a další otázky odpovídal režisér Tomáš Mašín.
