Prošel silnou závislostí, dvakrát se léčil a nakonec se sám stal adiktologem. To je příběh Františka Trantiny, terapeuta, který byl kdysi sám závislým na hracích automatech, kde prohrál miliony. Teď i svým příkladem pomáhá jiným podobnou situaci zvládnout: „Měl jsem zničený mozek, hledal jsem znovu věci, které mě baví,“ vypráví o svém životě v pořadu Prostor X.
„Centrum odměny člověk stimuluje při jídle a při sexu. A dá se ošálit typicky vzrušením z hazardních her,“ popisuje František Trantina fungování závislostí. „Měl jsem zničený mozek, to centrum odměny chtělo jen hazardní hry, nic mě nebavilo,“ vzpomíná. Když začal mít s hraním problémy a zadlužil se, manželka mu prý nechtěla věřit: „Myslela si, že mám milenku a říkala: to není možný, ty jsi inteligentní chlap.“
Patologický hráč po léčbě dle něj musí hazard odložit na vždy, minimálně ze začátku by ani neměl mít k dispozici peníze. S tím má sám zkušenost, peníze mu spravovala manželka. Někteří gambleři mají doporučené například nesledovat sportovní zápasy, pokud byli závislí na kurzových sazkách.
Rizikovost hraní dle něj závisí na tom, v jaké je člověk životní situaci i co má za sebou či v rodině: „Záleží, jaké má člověk dispozice. Někdo si zahraje mezi příteli, v komfortu, nemá problémy a neuškodí mu to. Ale třeba pro ženu, která je opuštěná, má problém s penězi, to může být rizikové, zvlášť třeba když může začít sázet s bonusem zdarma.
Nyní se věnuje třeba i skupinovým terapiím s léčícími se gamblery: „Jsem jeden z nich. Funguje to jako dvojí příklad. Ti, kteří se léčí, potkají lidi, kteří abstinují deset let a dostali se z toho, to je motivuje, vidí, že to jde. A ti dlouhodobí abstinenti zase vidí, že by do toho mohli znovu spadnout, kdyby začali,“ říká Trantina.
Vysvětluje i proč v posledních letech hazardu více propadají ženy: „Do herny se ženám nechtělo, tam by nikdy nevlezly, chtěly se vyhnout stigmatizaci. Teď je ta dostupnost obrovská, bezprecedentní,“ dodává. „Sázet by neměli lidé, kteří si myslí, že tím můžou vylepšit život, nechápou princip hazardních her, tedy to, že vydělávají těm byznysmenům.“
Co bylo pro Františka Trantinu při jeho léčbě nejdůležitější? A jak konkrétně pomáhá lidem, kteří za ním přijdou s podobnými problémy? Nejen o tom vypráví v rozhovoru v úvodu článku.
