Nedávno oslavil třicáté narozeniny a v posledních čtyřech letech natočil tři celovečerní filmy. Na snímky Zrcadla ve tmě či A pak přišla láska navazuje Hello, welcome, které uzavírá pomyslnou trilogii. Věnovat čtyři roky života hektickému natáčení s nízkým rozpočtem nebyl pro Holého plán, ale nutnost, která ilustruje podmínky v české kinematografii. Nejen o svém posledním snímku si v pořadu Prostor X povídal s Martinem Bartkovským.
Film Hello, welcome se v českých kinech představí 8. srpna. Vznikl během loňského ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, a i když mu tím režisér Šimon Holý vzdává hold, v přehlídce filmů jej letos nenajdete. Do nabitého programu soutěžních i nesoutěžních snímků se nedostal a není promítán ani v rámci tzv. zvláštního uvedení. Ve Varech jsme tak mluvili o filmu o Varech, který ale ve Varech není.
Hello, welcome skrze životní příběhy tří hereček ukazuje nejen to, jak na festivalu filmoví profesionálové fungují, ale jak je jejich život celkově tímto odvětvím ovlivněn. Kromě přátelství a osobních vztahů trojice hlavních hrdinek se řeší i témata sexuálního obtěžování u filmu či prostý fakt, že v Česku je stále pro lidi z filmové branže problémem přiznat odlišnou sexuální orientaci. „Není to jen kvůli obsazování, že by pak třeba homosexuálního herce neobsazovali do heterosexuálních rolí, ale je to i kvůli partnerům a sponzorům, kdy s vámi řada firem prostě nebude spolupracovat, když máte jinou orientaci,“ říká Šimon Holý.
Jak se (ne)dá filmem uživit? Proč nejsou Oscaři soutěží kvality, ale porovnáváním rozpočtů určených na propagaci? Proč se žádný český film už dlouho neprobojoval do užšího výběru? Proč je Holý vnímán jako věčný potížista české kinematografie? A jak bude vypadat jeho první vysokorozpočtový snímek s Janem Cinou a Pavlou Tomicovou? Nejen to zjistíte ve videu v úvodu článku.
