Singer: Olympiáda v Praze nikdy nebude. Nejlepší šanci jsme promrhali, hry mohly být výdělečné
V pátek začínají Letní olympijské hry v Paříži, ta je tak další z řady světových metropolí, které hostí tento sportovní svátek. V minulosti se několikrát vážně uvažovalo o tom, že by se Olympiáda mohla konat také v Praze. Naposledy u těchto úvah byl ekonom Miroslav Singer, který vedl analytický tým společnosti PwC, který uvažoval nad tím, jak by Olympiáda v Praze mohla vypadat.
Singer a jeho tým pracovali s tím, že Praha je skutečně oproti světovým metropolím příliš malá. Nešlo tedy dostihnout jiné Olympiády co do velikosti, nebo do objemu proinvestovaných peněz. Místo toho zvolili takovou českou cestu. Hlavním tahákem her v českém podání měla být Praha jako taková. Měla přilákat lidi, ale zároveň na ní měla být upřena velká pozornost. „Ta první zásadní myšlenka byla, co jiného může Praha nabídnout? Tehdy jsme si říkali, především může nabídnout to, že je to nádherné město. Nemůžeme soutěžit ve velikosti stadionů, tak uděláme minimální kapacity, ale uděláme tu olympiádu ve městě. Dopravní časy mezi olympijskou vesničkou a stadiony mají být plus minus 40 minut. A to v Sydney nebo v Londýně bude vypadat vždycky tak, že vezmete nějaký brownfield o rozloze 60 ha, v oblasti, kde de facto nic není a tam vybudujete vesničku a vedle ní ty stadiony, řeknete, že je to ve městě, ale ve skutečnosti je to někde na okraji a sportovci město uvidí maximálně jednou,“ popisuje Miroslav Singer jejich tehdejší uvažování.
V době, kdy analýza vznikala, nebyla Praha zdaleka tolik stavebně zahuštěná jako dnes. Počítalo se s tím, že by se využila některá ze stávajících sportovišť, další se měla postavit. Hlavní dějiště her mělo být v Letňanech, kde měl vzniknout hlavní atletický stadion a haly pro další menší sporty. Počítalo se s využitím stávajících sportovišť v Praze. Strahovský stadion pro zahajovací a zakončovací ceremoniál nepřipadal v úvahu, byť by kapacitně takovou akci zvládl. Problematická je především dopravní dostupnost stadionu. Přesto se s ním počítalo, že by hostil některé méně exponované sporty. Olympijská vesnička měla být umístěna na brownfield v Praze Bubnech. Počítalo se s tenisem na Štvanici, volejbalem na letenské pláni, lukostřelbou ve Stromovce. Fotbal se měl hrát v Ostravě, Brně a Teplicích, veslování v Račicích, některé další sporty měly být rozesety po středočeském kraji. Jachtařské závody se měly jet na Lipně. „První problém, co mě napadl byl, co uděláme s jachtingem? Vždyť nemáme moře! Poslal jsem šéfovi Mezinárodní jachtařské federace plán Lipna a dostali jsme neskutečně pozitivní odezvu. Že to lze udělat na řadě míst. I na moři se často musí omezovat formát závodů, protože třeba nefouká. Navíc jeho dopis končil tím, že jako jachtař miluje sladkou vodu, protože mu na ní míň reziví loď a to drahé vybavení, takže on osobně i jako svaz vítají myšlenku olympijského jachtingu na Lipně“, vzpomíná Miroslav Singer.
