Krkavčí matka: Smrt je krásná. Kdybych umřela, jsem s tím v pohodě, Češi jsou ale naučení na strach
Cesta, kterou poznamenala a výrazně posunula smrt. Veronika Hurdová ji popisuje na svém blogu Krkavčí matka. Je o alternativním přístupu k věcem, které většina lidí asi nazývá normální nebo konvenční. Hurdová říká, že bychom všichni měli přijmout vlastní divnost. Své děti učí doma, horuje za zdravé stravování a chce pomoct ostatním zbavit se strachu ze smrti. Ta je totiž vlastně krásná.
Kde je ale hranice normálnosti? Hurdová sama přiznává, že ji často překračuje, tedy aspoň ve vnímání většiny. Třeba když jezdí bosa metrem. Tolerance ve společnosti k alternativním cestám se ale podle ní zlepšuje. Důležité přitom je umět odložit, co člověk nepotřebuje. Každodenní věci, které z něj můžou dělat „otroka“.
Život Hurdové poznamenala smrt jejího manžela, když čekala třetí dítě. Po ní si myslela, že se zbláznila. Cítila totiž neuvěřitelnou radost a zároveň smutek. Teď se na smrt dívá vlastně pozitivně a říká, že je krásná. Lidé by si podle Hurdové měli uvědomit vlastní smrtelnost a pustit ji do života. Strach z umírání je prý jenom naučený, může za něj „náboženství komunismu“ i konzumní způsob života. Smrt se prostě špatně prodává.
Hurdová jde po vlastní cestě i při výchově svých dětí. Dává jim v rozhodování velkou svobodu a zdůrazňuje, že klasická škola pro ně není. Je to údajně limitující a nepřirozené prostředí, kam rodiče děti jen odkládají. Podle Hurdové navíc zabíjí touhu se učit. Dodává ale, že v podstatě dělá na svých dětech takový pokus.
Nebojí se tedy o budoucnost svých dětí? Proč přirovnává nezdravé jídlo k drogám? Jak se podle Hurdové může člověk dostat do stavu, kdy vnímá smrt pozitivně? A nejsou její postoje až příliš ezoterické?
Další díly pořadu Prostor X můžete vidět zde >>>
