Jiří Strach: Potřebovali mě a můj film znemožnit, lže se a za názory uráží. Česká identita se možná brzy sesype
S českým národem to není tak špatné. Podle režiséra Jiřího Stracha umíme byt tolerantní a přátelští, když chceme. Problém je, že většinou nechceme. Strach v Česku vidí nesvornost a hádavost a snaží se spojovat. Negativa lidské povahy je podle něj možné vyčíst už ze Starého zákona. Teď se ale snažíme být sami sobě bohem. Mantinely svobody rozšiřujeme tak daleko, že svobodu vlastně omezujeme.
Podle Stracha se to projevuje v komunikaci mezi lidmi. Za názory, které nejsou většinově přijatelné, se dehonestuje a zesměšňuje. Zažívá to na vlastní kůži, třeba když řekne, že je katolík, nebo když v diskuzích brání tradiční hodnoty. Znemožnit ho ale údajně chtěli i kvůli filmu Operace Silver A. Rysem dnešní doby podle Stracha je, že kvůli zašlapání oponenta do hlíny lidé použiívají lži. Je prý děšivé, že to společnost přestává vnímat jako problém. Možná i proto se moderním dějinám znovu věnovat nechce.
Ze sporů v církvi je Strach smutný. Měla by se prý spojit a nehádat se v médiích. Kauzu sexuálního obtěžování dětí faráři vidí jako problém, jehož ďábelské rozměry se teď dostávají na povrch. Zdůrazňuje ale, že oběti jsou i mezi falešně obviněnými faráři. Podle Stracha se objeví spousta lidí, kteří na tom tématu budou chtít vydělat a položí těžko dokazatelná obvinění.
V Česku se podle Stracha tradice stále drží, ale multikulturní svět nám je pomalu bere. Vidí to třeba v tom, jak Ježíška nahrazuje Santa Claus. Je to prý možná jeden z posledních kamínků, na kterém stojí naše identita. A když i ten zmizí, celá česká kultura a národ se sesypou jako domeček z karet.
Kde v českém filmu vidí Jiří Strach pozérský intelektualismus? Kdy se podle něj z filmařů stávají populisté? Proč ho baví provokovat a nemá rád termín pražská kavárna? Čím mu vadí pýcha intelektuálů? A o čem bude jeho další film?
