Moje děti napadají a nadávají jim do čmoudů, rasismus vylezl z obýváků, říká kamioňák bojující za uprchlíky
Rasismus je v Česku zakořeněný, ale ještě před pár lety se držel v obývácích. Řidič kamionu Jaroslav Miko bojuje s iniciativou Češi pomáhají za uprchlíky. Sám je přitom poloviční Rom a jeho děti zažívají útoky i nadávky. Popisuje diskriminaci, kterou Romové zažívají při žádání o byt nebo práci. Může za to podle něj i přístup politiků k migraci a vyvolávání strachu. Proto se tohle snaží změnit.
Miko říká, že se rozhodl víc zapojit po vyhrocení situace ve společnosti v souvislosti s migrační krizí. Věří, že se podaří změnit politiku vlády k migraci, s ministrem zahraničí Petříčkem se prý domluvili na konkrétních bodech. Miko jednal taky s premiérem Babišem, který ho prý zklamal, protože za zavřenými dveřmi mluvil jinak než před kamerami. Jeho výroky o tom, že nedá na pomoc syrským dětem ani korunu, považuje za nedůstojné.
Miko a jeho rodina čelili v Česku útokům, i fyzickým. Posloužily jako důkaz při žádosti o azyl v Kanadě, kam odešel kvůli budoucnosti svých dětí. Nakonec se vrátil kvůli zpřísněným migračním zákonům. Říká, že se mu vracelo špatně, se ženou se tam cítili svobodně. Politici jako Tomio Okamura nebo Miloš Zeman podle Mika podněcují nenávist. V poslední době byly napadeny jeho děti, zaznívaly prý i ostré nadávky.
V tom, co dělá, hraje roli Mikova minulost. Otevřeně se k ní přihlásil, ne každý by prý měl tu odvahu. Před lety byl dvakrát trestán a říká, že ve vězení potkal lidi, kteří měli lepší charakter než někteří lidé venku. Jen měli třeba špatnou startovací čáru nebo sociální zázemí.
Co říká Jaroslav Miko na nabídky z politiky a neziskového sektoru? Proč se rasismus v Česku dostal z obýváků ven? Jak se vlastně dnes žije třeba Romům v Česku? A jak s jejich postavením může souviset vztah politiků k migraci?
