Gál: Zažil jsem holokaust a zlo, a teď znovu cítím ohrožení. Migranti trpí v koncentráku, lidi myslí jen na sebe
Trauma holokaustu ve mně asi pořád je a teď vidím signály, které mi připomínají 30. léta minulého století, říká sociolog a bývalý politik Fedor Gál. V českém, primitivním nacionalismu, rétorice a populismu politiků i v naštvanosti lidí. Gálova generace ale odchází a ta nová už nezná ostnaté dráty a zavřené hranice. Proto je důležité, aby se lidé dotkli rizika a zla, třeba jeli pomáhat uprchlíkům nebo lidem na okraji.
Lidi můžou zvolit politiky, kteří svého postavení zneužijí, ale klíčové je, jak rychle si to uvědomí a jestli mezitím ti politici nenapáchají příliš velké škody, míní Gál. Česko je podle něj teď vůbec nejvíc za posledních 30 let zamořené hulvátstvím a vulgaritou a třeba příspěvky Václava Klause mladšího nebo Tomia Okamury prý ani nemůže číst. Cítí ohrožení svobody, i kvůli tomu, jak dobře tu funguje nacionalismus a populismus. Prezident Zeman podle něj už měl být dědečkem na chalupě a bylo by všem líp. Staří lidé by prý měli umět důstojně odejít.
Dotknul jsem se holokaustu, komunismu i listopadu 1989, říká Gál. Varuje před egoismem a nedostatkem soucitu, které jsou indikátorem naší doby. Lidé jsou podle něj často vysazení na sebe, zlo a riziko vnímají jen přes displej mobilu a televize, což ale nestačí. Měli by prý pomáhat potřebným, nechodit nevšímavě po ulici. Gál zdůrazňuje, že šanci podat někomu ruku máte každý den.
Gál doslova říká, že po listopadu 1989 udělal on i další politici hodně kravin, ale byli prý poctiví a čestní na rozdíl od lidí, kteří přišli po nich. Teď chce být optimista, ale mrazí ho z toho, jak se chováme k lidem, kteří jsou na tom hůř než my. Migranty v Řecku prý držíme v koncentračním táboře. Je tu nedostatek laskavosti a soucitu, egoismus je znak doby, dodává Gál.
Proč podle Fedora Gála Miloš Zeman své prezidenství už dobře nezvládá? Proč varuje před návratem Václava Klause do politiky? Jak si vysvětluje animozity mezi lidmi v době, kdy by měli být vlastně šťastní? A proč jeho matka nikdy nedokázala mluvit o tom, co za holokaustu zažila?
