Tono Stano: Demonstrace nechápu, ani za komunismu nebylo na co si stěžovat. Umění není pro všechny
Umění není pro všechny, říká světoznámý fotograf Tono Stano. Proslavil se hlavně akty, ve kterých jeho modely připomínají až umělecké objekty. Na začátku byla přitom touha po svobodě. Vždy prý věděl, že chce dělat na sebe a nechce být zaměstnaný. Spolužačka, která se mu líbila a inspirovala ho, ho pak přivedla k aktu.
Netoužím mít super krásné modelky, jde mi o archetyp člověka, říká o svých aktech Tono Stano. Hranici erotiky neřeší, dělá si svobodně, co chce, a odmítá dodržování nějakých pravidel. Jde prostě svojí cestou. Mluví o spojování krásy a ošklivosti a detailně popisuje, co ho inspiruje a o co se vlastně v umění snaží. Jeho nejslavnější akt Smysl je základem příspěvku do projektu Časopisu Reflex Moje svoboda.
Vše o filmu Moje svoboda si přečtěte zde >>>
Všechno, co se děje, se děje správně, všechno to přijímám. Tak popisuje Tono Stano svůj pohled na dnešní svět a myslí tím třeba i války a krize. To, co nemůže ovlivnit, reflektuje, ale snaží se věnovat své tvorbě, která ho zjevně pohlcuje. Umění je podle něj něco jako nadstavba a duchovní přesah, bez něj je lidský život pinožení. Proto je důležité.
Tonovi Stanovi vadí, když si lidé příliš stěžují. Proto prý třeba nechodí do hospody. Ani za komunistického režimu podle něj nebylo na co si stěžovat. Komunisti byli zoufalci, a tak je nebral vážně, dělali prý všechno špatně a útisk moc nezvládali. Pochopení přitom nemá ani pro dnešní kritiku politické scény a demonstrace.
Proč nemají dnešní demonstrace smysl? Jak se Tono Stano dívá na svět a co mu pomáhá odstřihnout se od reality? V čem je umění důležité pro lidský život a proč ho ne všichni docení? A proč se nechce znovu narodit jako slepice?
