Chci dát hlas zotročovaným ženám, páchají sebevraždy a šílí, feministky za mě nemluví, říká spisovatelka Bellová
Snažila jsem se vytvořit fiktivní svět, který je ale inspirovaný tím, co se děje ve světě, říká o své nové knize spisovatelka Bianca Bellová. Za román Jezero získala Magnesii Literu a Mona je znovu těžké a drásavé čtení. Podle Bellové je to možná i proto, že se sama má dobře a jde o způsob kompenzace
Hlavní hrdinka si vytvoří vlastní písmo, to je inspirované skutečným ženským písmem z různých kultur, ale jsou tam i věci z mých snů, říká o Moně Bellová. Mluví o prostředí rozpadající se nemocnice, ve které leží umírající pacienti, a zmaru. Hrdinové se přitom hodně vrací do svého dětství, které bylo nevinné.
Bellová přiznává, že v příběhu knihy se odráží i její zkušenosti s jezídskými ženami v Iráku. Byly odvlečené do sexuálního otroctví islamisty, mají celoživotní následky a páchají sebevraždy a ona jim chtěla dát hlas, protože se o nich nemluví. Zároveň ale odmítá, že by šlo o kritiku islámu. V knize hrají roli spíš tradice.
Hrdinka Mony je silná žena, ale podle Bellové to nebyl její záměr, spíš to tak vyplynulo. Tvrdí, že kniha je konzistentní s jejím textem Proč nejsem feministkou, který vzbudil před několika měsíci mnoho ostrých ohlasů. Dál si za ním stojí, stále víc se tu prý ozývá hlas současného feminismu, který řeší irelevantní problémy, ty zásadní přehlíží a nemluví za ni. Podle Bellové jsou ženy třeba v literatuře velmi úspěšné.
Může současný feminismus změnit chování mužů? Záleží Biance Bellové na tom, kolik knih prodá? Jak se brání autocenzuře a proč nenaslouchá reakcím čtenářů a kritiků? A o čem bude její další kniha?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
