Musa: Děti s nemocí motýlích křídel jsou hrdinové, obdivuju je a stydím se, tetování a hokej jsou vedle toho trapný
Lukáš Musil měl našlápnuto na slibnou hokejovou kariéru. Ve 22 letech ale s hokejem skončil, začal tetovat a stal se jedním z nejžádanějších tatérů v Česku. Bavilo ho napojení na svého klienta, měl vlastní styl, ale znovu se začal cítit jen „pozorovatelem“. Teď tetuje na lidi jen čísla, maluje a vystavuje. A má za sebou i práci s dětmi s nemocí motýlích křídel, které jsou prý strašně silné a on je obdivuje.
Pro moje okolí byl konec v hokeji nepochopitelný, říká Lukáš Musil. Sport ho bavil hlavně zezačátku, dokud šlo opravdu o sport, a ne o určitou pozici a status. Měl rád hru, ale vadilo mu to prostředí kolem. Říká, že to bylo pudové rozhodnutí, že si zachraňoval život.
Sportovec zažívá podobné momenty jako výtvarník, dostane se do podobného transu, popisuje Musil propojení, které vidí mezi sportem a svým uměním. Dopředu ho pohání zvědavost. V tetování to bylo o spojení s lidmi a šamanské a terapeutické pozici, kterou podle něj tatér má. V určitou chvíli ho ale lidi začali vykrádat a z jeho stylu se stal trend. A tak se posunul dál.
Tetováním si čísluji lidi, mizí tak mezi nimi rozdíly a všichni jsou si rovni, na rozdíl od koncentračního tábora to dělají dobrovolně, tvrdí Musil. Vydal o tom knihu fotografií. Zároveň maluje a svoji tvorbu vystavuje. Na začátku je kresba a znovu zvědavost. Obrazy můžou připomínat jeho tetování, proces za nimi je ale jiný.
Jaký nejhorší zážitek zažil při tetování? Šlo o život? Proč je pro Lukáše Musila důležitá solidarita? Našel se v malování, nebo se znovu posune dál? Za co se v životě styděl? A co mu dala spolupráce s dětmi, které trpí nemocí motýlích křídel?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
