Psychiatr uprchlíků: Žijí ve výkalech a děti se zabíjejí, násilí v táborech roste, selhali jsme a budeme se tu mít zle
Psychiatr Peter Pöthe jezdí pravidelně pomáhat uprchlíkům. Každý další návrat je pro něj těžší. Situace se zhoršuje a on cítí stále větší pocit viny a beznaděje. V rozhovoru detailně popisuje otřesné podmínky v táborech a příběhy dětí, které jsou znásilňované, bité a vražděné. Vrací se zpět a připadá si ve své profesi vlastně neschopný, protože jejich situaci nedokáže změnit.
Babiš a Hamáček znají pravdu, chovají se nelidsky, politici selhali, říká Pöthe. Situaci v táborech dobře zná a tvrdí, že tam je minimálně 1000 dětí pod 12 let a bez doprovodu. V jeho hlase je cítit zklamání z reakce společnosti, která jim odmítá pomoct. Nechceme podle něj slyšet, co se tam děje, schválně to vytěsňujeme. Preferujeme své pohodlí. Něco by se muselo stát, aby se hodnoty lidí změnily. Pöthe je ale v tomhle směru pesimista a nevěří ve zlepšení Čechů.
Uprchlíci podle Pötheho nejsou nebezpeční, naopak jsou vděční za každou pomoc. Česko jich může několik tisíc přijmout. Společnost by se změnila, ale Pöthe míní, že svět je teď prostě jiný než před 10 lety. Tvrdí, že jsme promeškali šanci jim pomoct a teď v táborech roste zoufalství a nejistota. Právě to pro nás je nebezpečnější, lidé se tam radikalizují i kvůli podmínkám, ve kterých žijí. Miliony jich v táborech nezůstanou, můžou se postavit na odpor, může dojít k násilí. Psychiatr se obává, že se tu brzy budeme mít zle.
Příběhy uprchlíků, které Pöthe otevřeně popisuje, jsou tragické a nepředstavitelné. Třeba uprchlického otce, který přišel nejprve o syna a později i o dceru, kterou vyplavilo moře s useknutou hlavou. I děti tam totiž loví neonacisté a bijí policisté. Často si na život sáhnou sami. Pöthe mluví o zoufalství svém i dobrovolníků, kteří se snaží uprchlíkům pomáhat, často navzdory zákonům.
Jak může psychiatr dětem uprchlíků pomoct a co pro ně dělal Peter Pöthe? Jak se chce dál angažovat? Proč Češi odmítají lidem v nouzi pomoct a co to vypovídá o naší společnosti? Jak se zážitky na uprchlících podepisují? A má tohle všechno teď vůbec nějaké dobré řešení?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
