Součkův Armageddon. Ředitel ČT vydírá kvůli poplatkům, hrozí rušením kanálů a popírá sám sebe
Ředitel České televize Jan Souček vyrukoval do boje za zvýšení koncesionářských poplatků. Zatím ke zvýšení jejich efektivity nic nepředvedl, naopak chtěl peněz mnohem víc. Jeho plán pro případ neschválení poplatků s rušením televizních kanálů nepočítal. Proč až teď?
Ve hře je zvýšení koncesionářských poplatků České televize o 865 milionů korun. Mělo platit od ledna 2025, nyní se schvalování tzv. velké mediální novely zadrhlo kvůli přetlaku legislativy ve sněmovně, hrozbě obstrukcí a jistě i vyostřování situace před blížícími se volbami.
Babišovo krvácení na barikádě
Kompromis není možný. Andrej Babiš prohlásil, že hodlá proti zvýšení poplatků o patnáct korun měsíčně (na 150 korun) v případě České televize a o deset korun (na 55 korun) v případě Českého rozhlasu „krvácet na barikádě“.
Samotné zvýšení obou poplatků je kosmetické, televizní se nezvyšovaly už patnáct let. Populistickou opozici ve skutečnosti nezajímá sofistikovaná debata, co je veřejná služba, jež je definována zákonem.
Je připravena vystavět druhý příběh „Julínkových poplatků ve zdravotnictví“ a šířit lži, že si vláda kupuje veřejnoprávní média. Kdyby se dostala k moci, sváže zpravodajství veřejnoprávních médií po Orbánově nebo Ficově vzoru, a žádná řeč se nevede.
V neústrojné vřavě kolem poplatků zapadá nikoli nepodstatná role ředitele České televize Jana Součka. Po oznámení, že se novela zákona nestihne projednat do konce roku, oprášil svůj alternativní plán pro případ, že poplatky neprojdou.
Součkův Armageddon
Souček o něm hovořil už na jaře. Spočívá v omezení vlastní tvorby o třetinu, nebo snížení počtu zaměstnanců o 350 z nynějších tří tisíc. Dnes ještě přitvrzuje.
„Pokud se poplatky od začátku roku nezvýší a my reálně pojedeme podle rozpočtu nazvaného Armageddon, který jsme už odevzdali Radě ČT, tak to radikálním způsobem zasáhne i do zpravodajství a publicistiky,“ oznámil. V horizontu jednoho roku by potom došlo ke snížení počtu stávajících šesti kanálů na tři (ČT1, ČT2 a ČT24) s doplňkovým sportovním kanálem.
Restrukturalizace veřejnoprávní televize, jejíž struktura vysílání se někdy prolíná s komerční konkurencí, což nemá věcné opodstatnění, je na místě. Zarážející je však něco jiného. Souček oznamuje tyto změny jako jakýsi nouzový plán, ačkoli zatím žádné hmatatelné úspory nepředvedl. Nebo jejich výše není veřejně známa.
Donedávna ani v té nejpesimističtější variantě nepočítal s rušením kanálů a změny ve zpravodajství a publicistice měly být poslední v řadě. Proto jeho vyjádření zavání účelovostí, ale nikdo by neměl být překvapený.
Souček: Chci poplatky až 200 korun
Souček se už loni před volbou ředitele České televize prezentoval jako manažer socialistického střihu, jenž chce „prodávat“ veřejnou službu za co nejvíc peněz. Stačí si připomenout jeho tehdejší názory v době, kdy se přijímal nejobjemnější úsporný balíček v polistopadové historii.
„Z hlediska optimální reformy, jak veřejnoprávní média financovat do budoucna, se mi líbí německý model. Poplatníkem je ten, kdo má odběrné místo elektrické energie, respektive rodina. Za dobře diskutovatelnou výši poplatku považuji částku okolo 180 až 200 korun,“ uvedl tehdejší kandidát na ředitele v červnu 2023.
Tento pohled u Součka přetrvává dodnes, o čemž svědčí jeho nářky, že si představoval navýšení rozpočtu o nejméně půl miliardy korun vyšší.
Není známo, proč neprosazoval logičtější změnu zákona, aby veřejnoprávní média mohla zamykat svoje iVysílání, dostupné jen po zaplacení poplatku. Zřejmě to není tak stabilní zdroj příjmů, jako zpoplatnění všech domácností, které nevlastní televizní přijímač, ale mají chytrý mobil nebo počítače.
Souček dokonce počítal nikoli s redukcí, ale rozšířením současné nabídky televizních kanálů návratem ČT3. Ten byl přechodně spuštěný za covidových lockdownů a většinou se na něm vysílaly normalizační seriály a zábava.
Neschopný manažer?
Nehledě na to, jestli novela mediálního zákona nakonec projde, ať už v současné nebo upravené podobě, nebo se nestihne projednat, stojí za pozornost ještě jedno srovnání. Před dvěma lety se v podobné situaci octl Součkův předchůdce Petr Dvořák.
I on se potýkal s nezměněnou výší koncesionářských poplatků, a když viděl, že se situace neposouvá (bylo krátce po zahájení ruské invaze) oznámil rozsáhlé škrty rozpočtu pro nejbližší dva roky o 910 milionů korun. Obnášely uzavření programu ČT3, zastavení velkých investic, snížení koprodukčních vkladů o polovinu do českých filmů a propouštění zhruba 250 lidí. Ve zpravodajství měly být škrty minimální. A to měl k dispozici o 800 milionů korun nižší rozpočet, než dnes má Souček.
Okruh ANO tehdy Dvořáka napadl, že „buď selhal jako manažer, nebo vydíráním tlačí na zvýšení koncesionářských poplatků“. Dnes Souček oznámil ještě drakoničtější změny, což by měl vysvětlit, a hnutí ANO mlčí. Bude to zřejmě tím, že mu jeho chování do této chvíle konvenuje.
Součkova dosavadní personální politika, viz lapsus s Igorem Němcem navštěvujícím akce antisystému, či změny ve zpravodajství a publicistice, přitom vyvolávají velké kontroverze.
Nejblíže má k Babišově figurce na šachovnici Rady České televize Pavlu Matochovi. Bývalý předseda Rady ČT se dodnes prezentuje na sociálních sítích spíš jako někdejší komentátor Lidových novin, než jako podle zákona nestranný radní. Nyní tepe vládní koalici, že neplní sliby, ale nevšímá si obstrukcí a názorů šéfa ANO, jenž nechce žádné poplatky a hodlá veřejnoprávní média zestátnit.
Kdyby babišovci ve sněmovně nebo v televizní radě měřili stejným metrem, museli by konstatovat, že Souček selhal jako manažer, nebo vydíráním tlačí na zvýšení koncesionářských poplatků. Jenže to neříkají. Pokud se nyní osvědčí, budou s ním zřejmě potenciálně počítat i do budoucna.
