Konec světa se... nekoná: Koronavirus v Česku nezabíjí, panika přesto roste
I když běžný konzument médií může snadno získat opačný pocit, konec světa opravdu nehrozí. Tedy rozhodně ne kvůli novému koronaviru neboli COVID-19, jak se onemocnění, jež si k pondělnímu ránu vyžádalo celosvětově 3057 mrtvých, oficiálně jmenuje. Nakažených bylo v té době 89 080 lidí a uzdravených 44 146. Větší hrozbou však přesto zůstává i „obyčejná“ chřipka.
„Se ženou a synem jsme ze Šanghaje odlétali do Česka na čínský Nový rok, tedy pětadvacátého ledna. Nikdo nás nikde nekontroloval. Ale jen jsme přistáli v Praze, tak se na nás vrhli všichni známí a rodina: Máte virus! A my: O čem to mluvíte? Jaký virus?“ říká Ondřej, manažer mezinárodního automobilového koncernu.
„Vy jste o ničem nevěděli?“ nevěřím.
„V Číně jsem samozřejmě zaznamenal, že se něco děje. V práci i v našem bytovém komplexu říkali, že někde něco je, ale rozhodně nic takového, co se na nás vyvalilo po příletu sem, ta apokalypsa, jak ji prezentují média. Říkal jsem si: No dobře, tak se rozmohl nějaký bacil. V Číně je pořád nějaký bacil… Nepřikládal jsem tomu vážnost. Navíc mě opravdu nikdo nekontroloval, ani v Mnichově, ani v Praze.“
Ondřej se minulý týden do Šanghaje vrátil. Ženu a syna nechal v Česku. Prý ani ne tak kvůli viru, ale proto, že je nyní v Číně a i v Šanghaji omezen pohyb venku a on nechce, aby jeho batolící se syn musel být zavřený v bytě.
„Můj návrat byl čistě vědomé rozhodnutí. Strach z viru nemám – ponechme stranou mediální masáž, která mi zvlášť u nás v Česku přijde absurdní. Lidi nehledají fakta, jen propadají hysterii, protože čtou maximálně titulky,“ pokračuje Ondřej ve videohovoru ze své šanghajské karantény.
V Číně obecně karanténa povinná není. Týká se pouze lidí z uzavřených čínských oblastí, jako je Wu-chan (kde se virus poprvé objevil). Nicméně každé větší město a každá oblast se v této věci řídí svými pravidly. A Šanghaj zvolila pro přiletivší – byť i z takzvaně bezproblémových zemí – dva týdny karantény. I když… karantény.
Ondřej se pousměje: „Realita je taková, že jsem dneska byl ve městě na pivu a dal si portské, jezdím, kam chci, dělám si, co chci, a nikdo mě reálně nekontroluje. Na bráně našeho obytného komplexu je hlídka a ta každému, kdo vjíždí nebo vyjíždí, zkontroluje teplotu. Omezením je, že od půlnoci do šesti do rána se nesmí do komplexu. To je asi tak všechno.“
Čína to zvládne
„Ta nemoc vzešla z Číny a Čína ji zvládne. O tom v nejmenším nepochybuju. Když bude třeba, tak Wu-chan srovnají se zemí a postaví ho o kus dál a budou tvrdit, že tam vždycky stál. Čína dokáže neuvěřitelné věci, i kdyby to znamenalo obětovat milióny lidí. Problém nastane v zemích, kde není kvalitní zdravotnictví, a navíc tam lidé automaticky neposlouchají vládu. Tady zkrátka vláda vyhlásí, že jsme všichni doma, a všichni Číňani jsou doma. Miliarda lidí ani nehlesne. Mají armádní stádní mentalitu. To jen třeba my Češi a někteří jiní Evropani zpochybňujeme příkazy a rozkazy a dáme na svůj rozum. Vracel jsem se z letiště teď při příletu a jel jsem na osmiproudé dálnici sám. Teď už je znát, že se cosi děje. Šanghaj bez lidí je divná. Tady totiž jinak nikdy nejsi sám,“ ukazuje fotky na svém telefonu.
Víc než zdravotní začíná mít Čína problém hospodářský, v tom se Ondřej shoduje se světovými ekonomy. Země stojí, téměř se nelétá do zahraničí, spousta firem hlavně ve vnitřní Číně nefunguje. Hodně malých společností a živnostníků podle všeho tuto krizi, zaviněnou koronavirem, nepřežije.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
