Sud prachu: Na hranicích Řecka se kvůli uprchlíkům přiostřuje boj o budoucnost Evropy

Bezmoc a zlost. Na všech stranách. Dokonce i básnířka Sapfó prý uronila slzu, říká napůl žertem místní učitel z Egejské univerzity, zatímco stojíme na molu přístavu hlavního města ostrova Lesbos a sledujeme další zachráněné vděčně vystupovat pod dohledem policistů z lodi do nejistoty.

Ale tady, na pobřežní kolonádě, to kromě nás nikoho příliš nezajímá. Každodenní realita posledních pěti let. Přesto však pod po­vrchem doutná konflikt, lze jej číst v zatnutých svalech zdánlivě netečných obličejů, ve zpomaleném ostření očí. I sebevětší trpělivost má své hranice. A nervy už letos od začátku roku právě tady, na Lesbu, několikrát ujely všem. To tekla krev, praskaly plechy, sypala se skla, hořely ohně; byly viditelné daleko z moře.

Samozřejmě, loňských šedesát tisíc uprchlíků, jež do Řecka dorazilo po moři, je kapkou v oceánu v porovnání s téměř devíti sty tisíci v roce 2015. Ale i tak neustávající příliv žadatelů o azyl vychyluje už tak dost narušený život kdysi oblíbeného dovolenkového ostrova a vyvolává zde napětí, která si jen letos vyžádalo už desítky místních ošetřených v nemocnici i zadržených v policejních celách.

Legenda o lodích do Athén

Oficiálně by podle nového řeckého zákona běženci, kteří jsou od začátku roku zachráněni, neměli být posíláni do táborů zde, na ostrově. Měli by v přístavu pod dohledem ozbrojených složek čekat na přesun lodí do Athén a odtamtud nejen do některého z pevninských uprchlických táborů, ale také prý čím dál častěji zpět do země, odkud na půdu EU přišli.