Deník z intenzivky: Největší „nálož” viru aneb Kde a jak se mohl nakazit pražský taxikář je stále nejasné
Máme dost lůžek? Je dost plicních ventilátorů? A hlavně: bude dost personálu, který by je obsluhoval? Na to, čím momentálně procházejí lékaři a sestry intenzivní péče, budeme postupně přinášet odpovědi v této časosběrné reportáži z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní Medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze kde se připravují na možný příliv pacientů s těmi nejzávažnějšími komplikacemi způsobenými koronavirem COVID-19. Všechny díly Deníku z intenzivky si můžete přečíst zde.
Den 3 (26.3.) – Největší nálož viru
Sestra Anna Kozáková je jednou ze zdravotních sester intenzivní péče, která stará o pacienty s koronavirem v kritickém stavu. Podle ní je to podobné jako se starat o pacienty s jinými komplikovanými respiračními problémy.
„Zatím je to docela standardní služba,“ říká Kozáková, 32, která na oddělení ARO při 1. LF UK a VFN v Praze pracuje tři roky, „jen to ochranné oblečení je nestandardní.“
Dnes má na starost ten vůbec nejzávažnější případ, co tu zatím mají: 53-letého taxikáře, kterému byl Covid-19 diagnostikován jako jednomu z vůbec prvních v zemi. Právě on měl také podle testu údajně „největší nálož“ viru, jakou laboratoř viděla. Kde a jak přesně takovou nálož získal není jasné, stejné tak není jasné, proč se někteří pacienti s koronavirem vypořádají bez větších komplikací a u jiných – často těch, kteří mají už jiné zdravotní problémy – eskalují respirační potíže až do stavu, kdy skončí, jako tento pacient, na ARO v umělém spánku, napojeni na plicní ventilaci i mimotělní krevní oběh , a dostávají jako experimentální léčbu remdesivir, jehož indikace se musí komplikovaně schvalovat s americkým výrobcem.
Právě on byl prvním pacientem, kterého sem před 12 dny dovezli, protože se jeho stav zhoršoval. Z běžné intenzivky se pak rázem stalo „infekční oddělení.“
Pro Kozákovou to znamenalo, že když přišla dnes v 6:15 do práce, musela se převléct do ochranného obleku, nasadit si dvoje rukavice, respirátor, ochranné brýle a čepici a pak teprve mohla do infekčního prostoru vystřídat noční směnu. Na záda i na hrudník si nalepila cedulku „Anička,“ aby byla od ostatních zahalených sester rozeznat, a začala službu jako každý jiný den.
„Začínáme hygienou pacientů. Pak převázat vstupy, kontrolovat intubaci a celý okruh ventilace, jestli je v pořádku, odsát sekrety z plic, zkontrolovat jazyk a zuby a hlídat, aby endotracheální trubice byla zavedena tak, jak hluboko má být. Na mimotělním oběhu se kontroluje vstup kolem těch kanyl…. “ popisuje každodenní náplň svojí práce, zatímco si na sebe vrství další ochranný plášť a bílou plastovou zástěru a nasazuje další rukavice na mytí pacienta. „Už mám teď na sobě asi čtvery,“ říká.
Manipulace s pacienty, kteří jsou v umělém spánku, a tudíž jsou bezvládní, je vždycky fyzicky náročná, ale ještě obtížnější to je s pacientem, který váží 160 kg, a to zvlášť pro někoho tak drobného jako je Kozáková.
„Můžete mi někdo pomoct?“ ptá se kolegyň. Ačkoli tu mají na pacienty zvedáky, i tak je na hýbání s nimi a na jejich ošetřování potřeba několik sester. Zatím tady ještě mají kapacitu na to, aby se jednomu pacientovi věnovalo několik lidí naráz, ale to se může rychle změnit, když se zaplní víc lůžek na oddělení.
Od včera tu mají pořád „jen“ čtyři pacienty, ale i když budou dál vozit v průměru jen jednoho „coviďáka“ denně, jako tomu bylo tento týden, do středy budou mít všech deset lůžek plných. Pak se na ně budou muset vyčlenit i jiná oddělení.
Pro Kozákovou se toho zatím moc nezměnilo. Její oddělení se vždycky specializovalo na komplikace respiračního typu, takže i před pandemií koronaviru bežně obsluhovala ventilátory a mimotělní oběhy.
„Normálně tu míváme těžké zápaly plic, chřipky, astma…. V léčbě to zatím není jiné. Používáme ty stejné přístroje,“ říká. „Rozdíl je to ochranné oblečení. Teď si za čtyři hodiny nemůžeme ani skočit na toaletu nebo se napít vody.“
Jaká válka nás čeká v budoucnu? Na co bychom se měli připravit? Jak dlouho potrvá současné pandemie? Přečtěte si rozhovor se Soňou Pekovou v novém tištěném Reflexu >>>
