Deník z intenzivky: Tohle je kůže, která umřela. A jiné komplikace u obézních pacientů s koronavirem
Máme dost lůžek? Je dost plicních ventilátorů? A hlavně: bude dost personálu, který by je obsluhoval? Na to, čím momentálně procházejí lékaři a sestry intenzivní péče, budeme postupně přinášet odpovědi v této časosběrné reportáži z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se připravují na možný příliv pacientů s těmi nejzávažnějšími komplikacemi způsobenými koronavirem covid-19. Všechny díly Deníku z intenzivky si můžete přečíst zde.
Den 13 (5/4) – Když má pacient koronavirus a 70 kilo nadváhy, vypadá to nějak takhle
Na oddělení momentálně leží pět pacientů s těžkými komplikacemi způsobenými koronavirem. Čtyři z nich mají nadváhu. Dva z pacientů víc než 50 kilo, což zásadně komplikuje jejich léčbu.
Pacienti s vážnými respiračními problémy se musí různě polohovat, aby se jim lépe provzdušnily plíce. Zvlášť dobře jim dělá pozice na břiše.
„Když má pacient 160 kilo, je to samozřejmě komplikace,“ říká sestra Anna Kozáková. Takové otočení pacienta na břicho je pak nemožné. A otočení na bok není práce pro dvě sestry, ale pro skoro půl oddělení.
Dalším problém jsou proleženiny, kterým se u ležících pacientů ve vážném zdravotním stavu dá předejít jen stěží, záleží na mnoha faktorech.
Proto vedoucí lékař oddělení Michal Otáhal dneska přímo v pokoji pacienta provádí invazivní zásah, respektive na hýždí pacienta čistí dekubit, odstraňuje horní vrstvu odumřelé kůže. Vzduch páchne po spáleném mase.
„Jak je ten pacient strašně veliký, tak tohle je kůže, která umřela,“ říká Otáhal a kleštěmi odstraňuje část po části, jež vypadají jako kusy vypečené anglické slaniny. „Veškerý hnis a mrtvá tkáň musí pryč, aby se to nešířilo.“
Plíce jsou jako houba
Vedle v pokoji se později zase snaží tým zdravotníků jiného pacienta otočit na bok. Otáhal se přitom dívá na funkci plic.
„Tady vidíme, jak se nám plíce rozfouknou a jak je ventilátor ventiluje,“ říká a ukazuje na hýbající se modré bloby na monitoru, který je napojen elektrickou impedanční tomografií. Tenhle přístroj má mimo jiné tu výhodu, že je přímo u lůžka, takže se s infekčním pacientem nemusí složitě jezdit na CT na jinou kliniku.
„Plíce mají tendenci kolabovat. Když je potřebujeme roztáhnout, vidíme, kdy tam musíme přidat tlak,“ říká. „Tady ta levá plíce je horší, tu dáme nahoru.“
Speciální polohovací postel pak personál naklání tak, aby pacient ležel levou stranou hrudníku výš než pravou. Tím se uvolňují části těch plic, které jsou nevzdušné, a zlepšuje se tím funkce plic.
Otáhal přirovnává plíce k houbě na tabuli. „Dole je víc mokrá než nahoře,“ říká. Když se pacient natočí na bok, znamená to, že jedna strana plic má šanci „vyschnout“.
Jenže jen co se napolohuje jeden pacient, musí se otočit druhý.
Když mají nadváhu všichni pacienti, je to pro sestry a sanitáře jako den v posilovně.
Podle britských vědců z Intensive Care National Audit and Research Center je zatím 77 procent všech obětí koronaviru ve Velké Británii obézních. Američtí lékaři zase potvrzují, že počet obětí na počet obyvatel je nejvyšší v těch amerických státech, kde je největší problém s obezitou.
