Deník z intenzivky: Na Velikonoce byste měli udělat to stejné, co uděláme my, říká záchranář
Máme dost lůžek? Je dost plicních ventilátorů? A hlavně: bude dost personálu, který by je obsluhoval? Na to, čím momentálně procházejí lékaři a sestry intenzivní péče, budeme postupně přinášet odpovědi v této časosběrné reportáži z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se připravují na možný příliv pacientů s těmi nejzávažnějšími komplikacemi způsobenými koronavirem covid-19. Všechny díly Deníku z intenzivky si můžete přečíst zde.
Den 18 (10/4) – Na Velikonoce byste měli udělat to stejné, co uděláme my, říká záchranář
Na klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF a VFN si na Velikonoce nazdobili denní místnost papírovými vajíčky. „To abychom se trošku naladili do těch svátků,“ říká záchranář David Jeník (24), který má službu i v pondělí. Velikonoce jsou podle něj pro zdravotníky den jako každý jiný, stejně jako Vánoce, a státní svátky „Pracujeme nonstop,“ říká.
Od začátku koronavirové epidemie uběhl už měsíc a zdravotníci jsou čím dál víc unavení, fyzicky i psychicky. Zatímco zbytek země začíná rozvolňovat opatření, „promořovat“ a distancovat se od nebezpečí pandemie, oni stále jedou v poplachovém režimu a čekají, až to všechno „bouchne“ doopravdy jako v jiných zemích.
„Nejhorší je, že ono to pro nás doopravdy ještě ani nezačalo,“ říká Romana Pucholtová, zástupkyně staniční sestry. „Čekáme, že to teprve přijde.“
Pracovně se pro ně prý stále moc nezměnilo – stále se tady intenzivce starají o pět až šest pacientů s těžkými respiračními komplikacemi. Jediná věc, která je pro ně zatím jiná, než při sezónní chřipkové epidemii je, že jsou teď více izolováni od pacientů, a to ochrannými pomůckami a oblečením.
Záchranář Jeník doporučuje, že na Velikonoce by měli udělat všichni to stejné, co oni na klinice – nazdobit si pokoj, přivodit si sváteční náladu, ale zůstat co nejvíc izolováni. A taky nezapomenout zavolat svým prarodičům. „Když už vás nemůžou vidět, tak aspoň to volání,“ říká Jeník. „Udělejte jim radost.“
