Deník z intenzivky: Bojím se, že po solidaritě přijde nenávistná vlna vůči zdravotníkům, říká sestra
Máme dost lůžek? Je dost plicních ventilátorů? A hlavně: bude dost personálu, který by je obsluhoval? Na to, čím momentálně procházejí lékaři a sestry intenzivní péče, budeme postupně přinášet odpovědi v této časosběrné reportáži z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se připravují na možný příliv pacientů s těmi nejzávažnějšími komplikacemi způsobenými koronavirem covid-19. Všechny díly Deníku z intenzivky si můžete přečíst zde.
Den 27 (20. dubna)
Pro zdravotní sestru Silvii Bulkovou, která pracuje na standardním lůžkovém oddělení IV. interny ve Všeobecné fakultní nemocnici už 21 let, se kvůli koronaviru prý moc nezměnilo. Odmítá představu, že z ní její práce dělá hrdinku.
„Mě ta práce baví. A taky můžu někomu pomoct a odhojit rány,“ říká. „No, kdo to může říct?“
Podle ní jsou zdravotníci teď oproti jiným lidem ve výhodě už tím, že mohou být užiteční, a taky tím, že mají ochranné pomůcky.
„Nejtěžší to teď mají ti pacienti,“ říká. Kromě zákazů návštěv a stresu z nebezpečí koronaviru teď pacienti čelí ještě větší izolaci od zdravotníků. Díky zvýšeným hygienickým opatřením musí být zavřené dveře do pokojů a sestry k pacientům kvůli nutnosti ochranného oblečení nemůžou, kdykoli se jim zachce, jako ještě před měsícem, než sem začali vozit pacienti s koronavirem.
„Byli jsme zvyklí, že dveře jsou otevřené a hned víme, co kdo chce a potřebuje,“ říká.
Třídírna pacientů
Zatímco o tři patra níže na klinice ARO leží v intenzivní péči pouze pacienti s komplikacemi způsobenými koronavirem, tady na IV. interně je situace jiná.
„Jsme poločisté oddělení,“ říká staniční sestra Dana Seilerová. V praxi to znamená, že fungují tak trochu jako „třídírna“ pacientů. Svých sedm pokojů museli rozdělit na tři různé sektory: pozitivní pacienti, negativní pacienti a pacienti suspektní.
„Ke všem ale teď přistupujeme v bariérovém režimu,“ říká a vysvětluje, že celý proces je pro ně nový a logisticky náročný. Pozitivní pacienti mohou být na pokoji po dvou, suspektní a negativní pacienti jsou teď sami.
Když na konci března rozhodlo vedení Všeobecné fakultní nemocnice, že celou budovu A6 postupně přemění na „covid house“, personál standardního oddělení IV. interny z toho nebyl příliš nadšený.
„Oznámili nám to jako hotovou věc a bylo to hektické, se všemi to v té době mávalo,“ říká staniční sestra. Všichni měli v hlavě jen to, jak je to hrozné, že se jako v Itálii všichni nakazí a umřou. A ty informace navíc byly každý den jiné.
„Sestry z toho neměly radost, ale řekly mi, že do toho jdou se mnou,“ říká. „Nikdo mi neřekl, že končí nebo že jde na neschopenku.“
Pouze s uklízečkami byl trochu problém. První uklízečka, která se zaškolovala do nového hygienického režimu, skončila, protože její sestřenice se bála, že nakazí celou rodinu. Druhá uklízečka vydržela den a zvládla uklidit u negativních pacientů. Pak se bála uklízet v infekčním prostoru, takže taky skončila.
„Třetí uklízečka Olinka zatím zůstala,“ říká staniční sestra. „Celá tahle situace prověří vztahy, přátelství a celou společnost. Všechno je o lidech.“
Nesmysly první linie
Momentálně je tady pacientů pět, dva pozitivní, zbytek negativních. U pozitivních pacientů visí na dveřích velké cedulky COVID+, aby měly sestry stále na očích, do jakých pokojů musí v ochranném oblečení.
Sestra Bulková byla ráda, když se dozvěděla, že jejich oddělení bude přijímat pacienty s koronavirem.
„Nezaváhala jsem ani na chvilku,“ říká, zatímco distribuuje po oddělení obědy. I tahle běžná, každodenní činnost, která za normálních okolností trvá několik minut, je teď kvůli nynějším hygienickým opatřením záležitostí klidně na hodinu. Už tím, že sestry teď musí pracovat v týmech. Jedna sestra se obleče do ochranného obleku, respirátoru, rukavic a brýlí a jde za pacienty dovnitř a druhá sestra čeká na chodbě a podává jí, co potřebuje pacient.
„Dokonce i někteří doktoři se už naučili podávat,“ směje se Bulková a žertem dodává, „ale sestry jsou stejně nenahraditelné.“
Humor zdravotníkům stále nechybí. Naopak se všichni shodují, že jim teď pomáhá. Přesto si ale občas nemůžou pomoci, aby nepřemýšleli nad všemi dopady, které teprve přijdou. Čekají, že po té vlně solidarity přijde úplně jiná vlna, částečně živená fámami, že některé sestry v jiných nemocnicích dostanou za své rizikové služby odměny v řádu tisíců.
„Už teď je cítit to napětí. Je vidět, že se řeší nesmysly, jako kdo je a není v první linii,“ říká Bulková. Bojí se, že až teď opadne vlna solidarity, tak přijde vlna zvaná ‚nenažraní zdravotníci‘, co dostávají dary a jídlo zadarmo.
„Zase se to po nás sveze,“ říká, „jako když jsme měly dostat deset procent přidáno.“
