Karanténa skončila, strach zůstal. Češi se ani po uvolnění regulací nevracejí ke svému životnímu stylu
Před záchytkou stojí obří fronta stovek lidí a táhne se po celé ulici až za roh. Takhle ztvárnil na jednom ze svých obrázků kolážista Reflexu Tomáš Břínek (TMBK) svoji představu o večeru, kdy se po celé zemi otevřou restaurace. Šlo o satirickou nadsázku, ale základní předpoklad byl realistický.
Čekalo se, že národ pivařů vezme hospody útokem. S podobnou emocí (pochopitelně bez koncovky na záchytce) pracuje i aktuální kampaň pivovaru Gambrinus, jehož desítka patří k nejprodávanějším značkám na trhu. „Už si to nemusíte představovat, hospoda právě otevřela,“ zní ústřední slogan nad fotografií lákavě nasvícené pivnice. Ať už si ale Češi představovali cokoliv, radostný návrat do výčepů to nebyl. V restauracích je poloprázdno.
Obdobné zklamání zažívají i další segmenty trhu, orientované na trávení volného času. Snad je za tím strach, finanční tíseň spotřebitelů, poznání, že doma je nejlíp, nebo kombinace všech faktorů, jedno je ale jisté: pandemie, která v Česku ani nezačala, nezpůsobila naštěstí medicínskou pohromu. Ale společnost proměnila víc a zřejmě na mnohem delší dobu, než si kdo uvědomuje.
Bez turistů
„Lidi nechodí. Nechápu to, nasadili jsme i nižší ceny, ale zatím se nevrátila asi půlka stálých zákazníků,“ kroutí hlavou zarouškovaná servírka ve vyhlášené hospodě v centru hlavního města českého piva – Plzně. Ceny poledního menu jsou o dobrých osmdesát korun nižší, než jaké by byly v době předkoronové v pražském podniku obdobné kategorie. Interiér pivnice chlubící se tradicí až z poloviny sedmnáctého století však zeje prázdnotou. Řada hospod, které ustály tlak turistického ruchu i modu vyfešákovaných barů pro mladou a trendy generaci, je na tom obdobně. A nejen ty.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
