Předplatné
Manželé Trmalovi mají dvě vlastní „bio“ děti a k tomu dvě další děti v pěstounské péči. Na fotce „bio“ syn Dominik (9), Verunka (8), která strávila 2,5 roku v kojeneckém ústavu, a Tomášek (2), který vyrůstal do devíti měsíců u přechodné pěstounky.

Manželé Trmalovi mají dvě vlastní „bio“ děti a k tomu dvě další děti v pěstounské péči. Na fotce „bio“ syn Dominik (9), Verunka (8), která strávila 2,5 roku v kojeneckém ústavu, a Tomášek (2), který vyrůstal do devíti měsíců u přechodné pěstounky. • Zdroj: Zbyněk Pecák

Nalevo Mařenka (3) se svými bývalými přechodnými pěstouny Gábinou Pošmournou a Georgem Podzimkem, napravo trvalí pěstouni Šmudlovi se všemi svými „bio“ dětmi, Mařenčina nová rodina
Půlroční „Myšák“ je v pořadí už desátým dítětem, které má Radka Švecová v přechodné pěstounské péči
Z původního kojeneckého ústavu zbyly v Dětském centru Zlín jen opuštěné umývárny. Nyní tu bývají na několik dní či týdnů dočasně ubytovány pouze starší děti. Ty bydlí v patře.
„Ve Zlínském kraji jsme měnili systém tak, až ústavy pro nejmenší děti nebyly potřeba, a nahradily je služby, jež potřeba byly,“ říká Marek Mikláš, ředitel Dětského centra Zlín
4 Fotogalerie

Mimina a jejich osud: O budoucnosti dítěte dnes rozhoduje, v kterém kraji České republiky se narodí

Lucie Tomanová

Česko je i dnes, v roce 2020, jednou z posledních evropských zemí, kde jsou děti do tří let umisťovány do ústavů. Každý rok se tak ocitne v ústavní péči zhruba 1800 těch nejmenších. Na rozhodnutí soudu pak často čekají celé měsíce. „Vědecké studie přitom jasně ukazují, že právě malým dětem běží čas velmi rychle, a pokud si dítě nevytvoří bezpečnou vazbu k jedné pečující osobě, ovlivní to další vývoj jeho mozku,“ říká psychiatr MUDr. Petr Poethe. „Ty změny jsou jasně patrné i na snímcích, není to věc názoru, ale fakt.“

Zatímco Polsko i Slovensko zákonem stanovily, že malé děti v ústavech být nesmějí, u nás takový zákon stále chybí a částečně přetrvává sovětský systém z šedesátých let. Každý kraj má také jinou politiku a životní šance dítěte se v zásadě odvíjejí od toho, jestli se narodí o pár kilometrů dál, a od toho, který úředník dostane jeho případ na starost. Zanedbatelná není ani finanční stránka, protože ústavní péče o dítě je až třikrát dražší než náhradní rodinná péče a více než jedenáctkrát dražší nežli péče v původní rodině za podpory terénních sociálních služeb.

Na procházce s Myšákem

Myšák (říkejme mu tak) se zavrtěl v kočárku a otevřel šedomodré oči. „Možná jsem mluvila moc nahlas a probudila ho. Ale taky je ještě asi chudák celý rozlámaný z té dnešní rehabilitace,“ říká Radka Švecová, povoláním pěstounka na přechodnou dobu. „Dostali jsme nové cviky, sestřička nás potrápila. Vojtova metoda není příjemná. On plakal, já jsem plakala…“

Myšák je šestiměsíční chlapeček jako vystřižený z reklamy na dětskou výživu: naducané tvářičky, blonďaté vlásky. Začátky ale nebyly snadné. „Biologická maminka brala v těhotenství drogy. Ze začátku, když jsme si ho přinesli z porodnice, to byl takový schoulený uzlíček nervů, potřeboval neustále nosit a chovat, hodně plakal. Teď už se má k světu,“ říká Radka. Mrkne na Myšáka, podá mu dudlíka a on to zase spokojeně zalomí. Pochodujeme s kočárem po stezce za sídlištěm na pražském Chodově, občas vyskočí z křoví zajíc a zase rychle zmizí.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Více informací

Doporučujeme

Články z jiných titulů