Pramen češství: Vydali jsme se na vodu a pokusili se proniknout do české vodácké duše
Je něco po poledni a kemp Zlatá Koruna se pomalu plní lidmi. Tábořiště sousedí přes řeku s gotickým klášterem, ale masa vodáků, kteří připlouvají po Vltavě na gumových raftech, vyhlíží spíš světské radovánky. Pivo tu stojí čtyřicet korun a z dřevěných stánků se line odér smažených jídel. Češi v době cestovních semaforů, rozvolňování a opětovného zpřísňování epidemiologických opatření zůstali doma a vyměnili chorvatské či řecké pláže a hotelové bungalovy za travnaté břehy Vltavy a spaní ve stanu.
Třicetikilometrový úsek řeky z Vyššího Brodu do Krumlova připomíná dopravní situaci na českých dálnicích. Kempování u vody je masová zábava, a pokud existuje něco jako národní povaha, tady se o ní leccos dozvíte.
Ve Zlaté Koruně vodáci obvykle končí a na místním parkovišti stojí nákladní vozy s naloženými rafty. Stav vody na řece je po deštivém červenci ve srovnání s předchozími suchými léty sice dobrý, ale řeka teče – až na několik rychlejších pasáží – většinou líně. Rafty, kterých je na řece mnohem víc než tradičních laminátových kánoí, nevyžadují velkou zručnost při pádlování ani pří sjíždění jezů. Že by se někdo „cvaknul“, jak vodáci říkají převržení lodi, téměř nehrozí, i když má posádka upito. Sjíždění Vltavy je tak něco na způsob pojízdné hospody s pohyblivým výhledem na údolí řeky. Vodácký národ lze rozdělit na tři, respektive čtyři skupiny.
Mladé partičky, z nichž mnoho je tu poprvé, vodu berou jako něco na způsob rockového festivalu, jen chybějící muziku nahrazují tou reprodukovanou, hrající z bezdrátových bedniček v nepromokavé úpravě.
Pak rodiny s dětmi, pro které je obvykle třídenní výlet na Vltavu levnější variantou zahraniční dovolené.
Dále skupiny čtyřicátníků a padesátníků. Ani ti se při pádlování nijak nepředřou, zato v konzumaci piva a lihovin (každá druhá loď za sebou na prádelní šňůře táhne plastovou láhev s rumem nebo jinou dobrotou) podávají až neuvěřitelné výkony. Poznávacím znamením korpulentních, do ruda opálených taťků a mamin je jednak jakási puberťácká rozjívenost, neboť tady zřejmě platí pravidlo „Co se stane na vodě, zůstane na vodě“, a tak se jinak seriózní plátci daní, majitelé nemovitostí, podnikatelé i zaměstnanci aspoň na dva tři dny vracejí do dob, kdy jim bylo o třicet let méně.
Homer Simpson
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
