Mládí v rozestupech aneb Jak uzavření světa mění život generaci sněhových vloček
Karanténa mění život všem, studentský životní styl ale zasáhla obzvlášť. Z těch, kdo měli největší možnosti cestování za školou, prací nebo vlastně čímkoli, je najednou první generace, která dostane vysokoškolské diplomy pomalu bez vkročení do univerzitního kampusu a kus mládí stráví v dvoumetrových rozestupech.
Jak uzavření světa mění život generaci, jíž ty předchozí někdy pohrdavě říkají sněhové vločky?
Ráno vstát k přednášce přes Zoom, pak si přečíst oskenovanou četbu, pokračovat další přednáškou, nakonec ještě napsat úkol. To všechno z jedné židle, u jednoho stolu. A takhle několik měsíců v řadě, s přestávkami na Netflix, Spotify a sem tam srazy s kamarády. Takový byl typický jarní režim vysokoškoláka, který se teď vrací i ve druhé vlně epidemie covidu. A to přestože se univerzity připravovaly, investovaly do duální výuky, předměty rozdělily na menší skupiny a třeba Masarykova univerzita měla i propracovaný semafor opatření.
Za otevření vysokých škol vznikla i protestní akce, na kterou se přihlásilo přes 10 tisíc lidí. Na druhou stranu: od první vlny, kdy jsme často dostávali jen zadání, jakou část knihy si přečíst, se vše o dost zprofesionalizovalo, všechny předměty běží podle rozvrhu on-line.
Jinde v Evropě univerzity aspoň z části fungují i naživo, třeba Cambridge ale rovnou vyhlásila celoroční distanční režim a další podobně známé instituce se přidaly. Změny mají velké tempo, některé vysoké školy v zahraničí už říkají, že se jim dálková výuka osvědčila. Staré, velkolepé kampusy jsou na provoz drahé, nový režim takzvaně fungoval, tak proč u něj nezůstat, šetřit se teď bude muset všude, no ne?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
