Drtivá většina lidí Karla pozná. Na mnoha místech se na něj tak těší, že když náhodou přijede někdo jiný, přichází – převážně u žen – zklamání. A tak občas ostatní doručovatelé v rámci dobrých předvánočních skutků pošlou Karla místo sebe.

Drtivá většina lidí Karla pozná. Na mnoha místech se na něj tak těší, že když náhodou přijede někdo jiný, přichází – převážně u žen – zklamání. A tak občas ostatní doručovatelé v rámci dobrých předvánočních skutků pošlou Karla místo sebe. Zdroj: Ondřej Szollos

Nejdřív všechny krabice naložit do auta a spočítat, převzít od nich papíry. Pak je na depu vyložit a odvézt k roztřídění. Poté pro změnu naložit stovky zásilek pro Prahu 7 a vyrazit...
Právě s Martinem Karel zprvu jezdil, aby se naučil co a jak. I teď mu zasloužilý pošťák občas vysvětluje, co přesně dělat, když Karla posílají někam, kde ještě nebyl.
Pravidelný ranní rituál: blíží se devátá hodina, většina dodávek v depu je téměř naložená a čeká se na potvrzení trasy
Doporučení, které jsem od pošťaček a pošťáků dostala: neposílej poštou nic, co nemůže (samozřejmě dobře zabalené) spadnout minimálně z metru na tvrdou zem. A když už to poslat musíš, dobře vše pojisti.
5 Fotogalerie

Komediant pošťákem: Jak herec Karel Zima jezdí s dodávkou České pošty a rozváží po Praze zásilky

Adéla Knapová

„A pak že jste nemakačenko. Co by na to řekla paní Slaninová,“ směje se prodavač na Václavském náměstí, když od něj Karel Zima (49) přebírá hromadu krabic a nakládá je do auta. Naráží na jeho roli nezaměstnaného lenocha v televizním seriálu. „To bylo docela vtipný,“ kvituje později Karel jeho pohotovost.

Muž v prodejně se sportovními potřebami na Václavském náměstí není zdaleka první, kdo v poštovním doručovateli i přes ústenku a čepici na hlavě poznal herce (v tomto případě jej identifikoval jako seriálového pana Slaninu ze Slunečné). Někteří se na „pana Zimu“ dokonce těší. Jindy je to „poznávání“ slavné tváře v roli pošťáka trochu rozpačité, obzvlášť když se dotyční snaží být žoviální a bodří. Přesto se Karel na všechny usměje a je přátelský.

„Mám takovou povahu. A proč se nějak ohrazovat? Oni to většinou myslí dobře,“ krčí rameny.

To už ale jedeme zpět do depa. V autě kromě krabic a pytlů z obchodu vezeme i balíky z knihkupectví. Na depu je vyložíme a čeká nás nakládka zásilek pro malé trafiky a poštu v Praze 7. Je po desáté dopolední. Karlovi šichta skončí před třetí hodinou.

„Ale už jsem jezdil i do večera. Někdy je to masakr,“ říká a ze sáčku z přihrádky ve dveřích si ulamuje kus suchého rohlíku. Snídá. Kafe z automatu ze sámošky, kam si chodí po ránu nakoupit spolu s ostatními pošťáky z Hybernské, už má zpola vypité.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!