Mezi třemi testy a dvěma karanténami aneb Jak se z Británie stal opuštěný ostrov
Už předvánoční let Praha–Manchester byl sirotek na infotabuli obou pražských terminálů. Jediný, který toho večera Letiště Václava Havla odbavovalo. V poloprázdném letadlovém prostoru se krčí čtyřčlenná britská rodinka, ostatní cestující jsou Češi, převážně Romové, kteří na severu Anglie pracují, a tudíž jim za to, že o hodinu zpožděný boeing z Prahy vůbec odletí, patří dík.
Nikdo v tu chvíli netuší, že Británii čeká koronavirový chaos s tisíci řidiči kamiónů, mezi nimi i stovkami našich, uvězněných (nejen) v okolí anglického přístavního města Dover. Že se nové mutace viru, britská a jihoafrická, rozšíří i po drastickém uzavření země dál do světa. A že Spojené království dostane k Vánocům dohodu o pobrexitovém uspořádání, upletenou na Štědrý den.
Britové, těšící se od začátku adventu naivně na dočasné uvolnění pěti vánočních dní mezi 22. až 27. prosincem, se rozhodnou příkladně vyzdobit okna i zahrádky. Tak velikou, světélkující nádheru jsem tu v předešlých letech neviděla a už asi nikdy neuvidím. Umělý sníh, „Father Christmas“ v nadživotní velikosti, fosforeskující zvířata, která do betléma vůbec nepatří, obrovské vánoční hvězdy, měnící barvu jako Eiffelovka…
Pak ale Boris Johnson „zničí Vánoce“, jak se tady říká. Kvůli nové variantě koronaviru uvaluje od 20. prosince na část země nejpřísnější karanténní opatření (nový, nejradikálnější stupeň 4 má podtitul „Zůstaňte doma“); lidem s už sbalenými kufry vláda doporučí, ať je zase vybalí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
