Neskákej z toho okna: Během pandemie vzrostla kyberšikana o sedmdesát procent
Tomáš zaklapne počítač plný nadávek, posměšků a pomluv na svou adresu – už nějakou dobu je obětí kyberšikany. Otevře okno a skočí. Jeho máma, která právě do pokoje přichází, vidí jen mizet záda… Po jejím výkřiku je ve třídě hrobové ticho.
Tomáš tentokrát ve skutečnosti nezemřel. Koneckonců ten, kdo skočil z okna, protože už nedokázal snášet kyberšikanu, se ani nejmenuje Tomáš. I okno bylo fiktivní stejně jako pád na chodník. Postava s kšiltovkou na hlavě, jež předváděla, že právě spáchala sebevraždu, už dávno není školou povinná, není to chlapec, ale mladý muž. Skupina herců z Fóra pro prožitkové vzdělávání právě dohrála své krátké představení Jsi nula. Hráli o tom, jak nenápadně může kyberšikana vypadat a začínat a kam až někdy vede.
Řetězová reakce
Zprvu to mohou být zdánlivé drobnosti. Situace, které většina z nás zažila nebo jich byla svědkem nejen jako dítě. Černý humor a kanadské žertíky však získávají v době všudypřítomných fotoaparátů v mobilech a nonstop připojení k síti nový rozměr. Tajně pořízené fotky a videa někoho v trapné situaci, vtípky na cizí účet… Už děti v mateřských školách vědí, jak natočit na telefon video.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
