Bez topení, bez elektřiny, beze zbraně... Zamrznul jsem v Texasu
Je zima, mrzne a sněží. U nás nic neobvyklého. Ne tak v Texasu. Obyvatelé Houstonu, čtvrtého největšího města USA, se na čas ocitli bez elektřiny, tepla, vody i dodávek potravin. A s nimi i český odborník na umělou inteligenci Filip Dvořák se svou přítelkyní. Napsal nám o tom, jaké to je, když v Texasu nasněží.
V Česku rok vypadá takhle: rozkvetlé jaro, slunečné léto, deštivý podzim a ladovská zima. Jenže jižní Texas a Houston, kde žiju poslední dva roky, je vzdálený od rovníku stejně jako Kanárské ostrovy nebo Egypt. Takže v létě je tu takové parno, že nelze být venku jinde než v bazénu, jaro je deštivé, podzim zpestřují hurikány a v zimě nikdo nečeká teploty vyžadující zimní bundu.
Sníh a náledí jsou v Houstonu prostě tak neobvyklé, že na ně nikdo není připravený. Údržba komunikací nemá k dispozici posypy pro silnice a chodníky a na celý Houston připadá jediná sněžná radlice.
Elektřina je dominantní energií využívanou pro vytápění. Ovšem tradičně kapitalistický trh v Texasu spoléhá na to, že její cena bude pro dodavatele dostatečnou motivací pro to, aby jí zásobovali trh i v nepříznivých podmínkách. Žádný zákon je k nepřetržitým dodávkám nenutí a nemají tak silnou motivaci investovat do opatření, která by bránila rizikům extrémních situací. Když jsem v neděli 14. února usínal ve svém bytě v nejvyšším patře rezidence v centru dvoumilionového Houstonu (s aglomerací pět milionů), netušil jsem, jak katastroficky může infrastruktura čtvrtého největší města USA přes noc selhat.
Den první: Čaj na propan-butanu
V pondělí 15. února se s přítelkyní probouzíme za východu slunce a v bytě je naprosté ticho. Nebzučí ventilace a do bytu nedoléhá obvyklý hluk města. Ale nabízí se nám výhled na zasněžené střechy domů, které nikdy nebyly dimenzované na sněhovou zátěž. Silnice se zrcadlově lesknou jednolitou vrstvou ledu. Už v neděli nám restaurace zrušila valentýnskou večeři kvůli přicházející zimní bouři Ira. Teď nám zprávy v mobilech potvrzují, že více jak 75 % Houstonu je dočasně bez proudu. Nepanikaříme, ranní čaj ohřeju na plynové bombě z kempovacího vybavení, lednici vyklidíme do bedny na terasu, oblékneme navíc jednu vrstvu oblečení a den věnujeme čtení knih.
Den druhý: Poslední baterka v notebooku
Když se probudíme další den, je v bytě jen 14 ºC. Je zřejmé, že elektřina stále není dostupná.
Centrem komunikace se stává Twitter, Facebook a lokální internetové noviny, kde sledujeme zprávy od institucí i vývoj situace u přátel v různých částech města. Nemáme vycházet ani vyjíždět autem. Ovšem tři ze čtyř notebooků jsou vybité a ten poslední používáme k nabíjení telefonů. A když v poledne přestane téci voda, odhodláváme se k výpravě ven.
Elektronické zámky jsou velmi praktické. Bohužel, ani konstruktéři naší rezidence nebyli připraveni na kompletní výpadek a z budovy je betonová kobka, ve které nesvítí nouzové osvětlení a nefungují zámky u dveří. Naštěstí s výjimkou jednosměrných požárních únikových dveří. Vrstva izolepy je přemění na dvousměrné a my se tak můžeme kochat krásným zimním počasím v prázdném zasněženém Houstonu. Což je ovšem jediný výsledek naší krátké výpravy.
Den třetí: V Texasu a beze zbraně
Jsme bez vody, elektřiny a tepla. Po bytě se pohybujeme v zimních bundách a snídáme třetí den studený humus se sýrem. Zprávy od dodavatelů energií nejsou povzbudivé. Elektřina je střídavě přidělována mezi spotřebitele, a tak většina našich přátel, kteří ji ještě měli, o ni přišla. Okolní nemocnice se zatím drží na záložních generátorech, ale popraskané rozvody vody jsou problémem i pro ně. Dostáváme zprávy o desítkách lidí umírajících kvůli zimě. A taky kvůli hloupostem, jako je nabíjení telefonu v nastartovaném autě v garáži. Začínáme se obávat rabování a násilí, čtvrtý den bývá historicky zlomový. Prezident Biden vyhlašuje v Texasu nouzový stav. Když usínám, přemýšlím o tom, zda je bezpečnější, když střelnou zbraň nemá nikdo, nebo když je mají všichni. Ideální ale asi nebude, když ji v Texasu, kde ji má polovina domácností, nemám já sám.
Den čtvrtý: Život na chodbě
Teplota v bytě se přiblížila mrazu, ale záchrana dorazila! Nouzová dodávka potravin a tekutin je v recepci rezidence. A tam se také dozvídáme, že se podařilo zajistit i nouzový příděl elektřiny pro interní systémy budovy. Začíná fungovat nouzové osvětlení a vytápění společných prostor. Obyvatelé rezidence tak nechávají otevřené dveře bytů do chodeb, kde se všichni potkáváme u jediných funkčních elektrických zásuvek v budově.
Den pátý: 6 polínek na osobu
Vyrážíme do prvních otevřených obchodů. Zbývá v nich tak pouhá desetina běžné nabídky a nákup dřeva je omezen na 6 polínek na osobu, ale po týdenní dietě na vejcích a humusu za studena je to dramatický pokrok. Odpoledne začala z kohoutků v bytě téct voda. Zatím užitková, protože rozvody byly znečištěny odpadní vodou. Naštěstí máme na pití galon z obchodu. Jeden na osobu.
Den šestý: Poplach!
Sobotní spuštění elektřiny nám zpestřuje alarm. Asi se mu také nelíbil nedostatek energie. Protesty jsme mu rozmluvili šroubovákem. Třeba se za pár týdnů údržbář dostane k vyřízení mého dotazu, co dělat s pískajícím alarmem, který se odmítá vypnout.
Den sedmý: Konec stoleté zimy v Texasu
Oteplilo se o třicet stupňů, venku je krásně a sluníčko, krizi minulého týdne nám připomíná mírné nachlazení. A také novinové články volající po zavedení povinnosti dodavatelů elektrické energie nemít výpadky delší než 12 hodin. S přítelkyní si užíváme ramen v oblíbené japonské restauraci, odpoledne vyrážíme na výstavu Vincenta van Gogha do muzea moderního umění. A večer vzpomínám, jak vypadala stoletá zima v Texasu.
