Když stát zaklekne na handicapované: Ministerstvo zadržuje spolku peníze, místo pomoci posílá kontroly
Slovo zakleknout zpopularizoval Andrej Babiš. Až jeho vláda mu ale dává patřičný rozměr. V tomto brněnském příběhu hraje hlavní roli ministerstvo práce a sociálních věcí. Vyhlédlo si místní spolek AMERFO, jenž chce opravovat chátrající historické objekty v centru města, a hlavně dává práci handicapovaným. Ministerstvo nejprve organizaci kvůli marginální administrativní chybě odmítlo proplatit dva milióny korun. Na rozhodnutí ji přitom místo třiceti dnů nechalo čekat půl roku. A nakonec začalo do objektů, o něž se spolek stará, posílat jednu kontrolu za druhou.
Přeběhnout brněnskou ulici Koliště mimo přechod je téměř nemožné. Ostatně, řvoucí vozidla na několikaproudé silnici, která se vine kolem historického centra města, poskytují i na přechodu chodci jen minimální interval pro její zdolání. A právě tady, u rušné komunikace, se tyčí majestátní budova. Jde o bývalou zdravotní pojišťovnu, později součást Úrazové nemocnice Brno, dnes Franz Kafka Špitál – místo se zajímavým názvem a ještě zajímavějším příběhem.
Ten se začal psát už v roce 1913, kdy tu vyrostla Dělnická úrazová pojišťovna, v jejímž pražském ústředí pracoval právě Franz Kafka. Architektonický skvost s mramorovými obklady a nábytkem vyrobeným na míru se dostal po únorovém převratu do rukou komunistů a ti sem rozšířili vedlejší nemocnici – ta na místě až do roku 2006 provozovala sklady a archív. Následně dům chátral – do opuštěných pater začalo zatékat, usadili se tu holubi. V době podfinancovaného a přetíženého zdravotnictví bylo pro Úrazovou nemocnici nereálné starat se o památkově chráněný objekt tak, jak by si zasloužil. Nikdo jí to nemůže vyčítat. Spása přišla až v roce 2018 skrze obecně prospěšnou společnost AMERFO, jež se rozhodla vzkřísit zašlou slávu budovy. S iniciátorem projektu a historikem Pavlem Palečkem se scházíme v jejím prostorném mramorovém atriu.
Procházíme si všech pět pater budovy, obrovskou půdu i sklepy. V části se už podařilo vybudovat úspěšný sociální projekt, zašlému místu se pomalu navrací jeho dávný lesk. Usedáme vedle bývalého operačního sálu a dáváme se do řeči.
Kafka? Mohl tu být
Kde se vlastně vzal Franz Kafka v Brně? „O spojení Kafky a Brna nikdo nevěděl. Až po upozornění německého autora Kafkovy biografie jsme si všimli, že Kafka asi šest měsíců před smrtí píše ve svém deníku, že pokud se uzdraví, tak by se rád odstěhoval do Brna. Bohužel to nestihl, podlehl tuberkulóze. Ze zápisu ale můžeme vyvodit, že Kafka někdy v Brně musel být. A právě tato budova je s ním spojena, protože je pravděpodobné, že s místním vedením byl v pracovním kontaktu. Proto jsme zvolili název Franz Kafka Špitál,“ říká na úvod Pavel Paleček.
Ve druhém i třetím patře několik zaměstnanců spolku AMERFO opravuje velké sály, kde by se jednou mohlo tančit či přednášet. V přízemí vzniká interaktivní muzeum 19., a hlavně 20. století, které má ukázat historické vybavení nemocnice, ale dozvíte se tady i o nacistických zločinech páchaných na brněnských Židech či o komunistických mučicích praktikách. A pochopitelně také něco o Kafkovi.
Středobodem všeho je ale ubytovací část. Od léta roku 2019 se sem sjížděli baťůžkáři a milovníci netradičního bydlení z celého světa. Mohli se ubytovat v pokojích jako vystřižených ze seriálu Nemocnice na kraji města, poležet si na autentické nemocniční posteli a posnídat na operačním sále bývalé oční chirurgie.
„Jsme jediná nemocnice na světě, kde se nemocní starají o zdravé. Lidé s handicapem totiž zajišťují prakticky kompletní provoz celého sociálního podniku. Osmdesátce postižených zaměstnanců jsme nabídli kreativní práci. Řada z nich předtím pracovala buď v otřesných podmínkách, nebo je nechtěli zaměstnat vůbec,“ říká s nadšením Pavel Paleček.
Pak ale zvážní. Celý projekt se totiž dostal do existenční krize. Paradoxní je, že za to nemůže jen pandemie covidu, ačkoliv ta samozřejmě zarazila hlavní zdroj příjmů, tedy služby pro turisty. Velkou sekeru do rozpočtu totiž zaťalo přímo ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které by z titulu své funkce mělo zaměstnání handicapovaných lidí podporovat.
Administrativní prkotina
Vše začalo v roce 2019. Tehdy externí účetní firma dodala AMERFO neúplné podklady – šéf firmy musel na operaci a odvedení plateb měla na starost nová zaměstnankyně, jež ve stořádkové tabulce udělala dvě chyby. Kvůli tomu došlo k prodlevě zaplacení záloh na sociálním a zdravotním pojištění u několika zaměstnanců. Spolek sám zjistil nedostatky zpětnou kontrolou a ihned dlužnou částku uhradil (v jednom případě se jednalo o zpoždění dvou, ve druhém čtrnácti dnů). Několik týdnů poté, co už zálohy ležely na správných účtech, zažádal spolek o kvartální příspěvek na mzdy zaměstnanců ve výši zhruba dvou miliónů korun tak, jako to do té doby učinil už několikrát. Zatímco v minulosti nebyl nikdy problém, nyní přišla zamítavá odpověď.
AMERFO podalo na ministerstvo tzv. žádost o odstranění tvrdosti zákona. O co jde? Laicky řečeno: pokud jste spořádaný subjekt, platíte vše včas a jednou se zmýlíte, ministerstvo vám to ve lhůtě třiceti dnů promine a peníze vám proplatí úřad práce. Alespoň to byla běžná praxe před nástupem ministryně Jany Maláčové, na niž se teď spolek obrátil při odvolání. Ministerstvo se ale po uplynutí dané třicetidenní lhůty k rozkladu nevyjádřilo. A nevyjádřilo se po urgencích spolku ani po šedesáti, devadesáti či sto dvaceti dnech… AMERFO si nakonec na odůvodnění muselo počkat neuvěřitelných 168 dnů. Stanovisko ministerstva bylo navíc opět zamítavé. Odůvodnění? Spolek AMERFO neuvedl pro prominutí žádný závažný důvod.
„Paní Maláčová se ohání tím, že postupuje v souladu se zákonem, což je lež jako věž. V celé řadě případů organizací, které pochybily podobně jako my, k prominutí podobných administrativních prkotin došlo. Jedné firmě ministerstvo odpustilo nezaplacení DPH z toho důvodu, že byly Vánoce. Jiná firma se dočkala ministerského pardonu za to, že měl její ředitel virózu a nemohl zálohy včas zaplatit. Takže se nemůžeme bavit o nějakém dodržování zákona,“ říká rozhořčený Paleček.
Redakce Reflexu má skutečně k dispozici více než čtyři desítky rozhodnutí v obdobných kauzách, kde k prominutí došlo: v jednom případě šlo například o zaslání peněz na chybný účet, ve druhém o chybu účetní, ve třetím o nesprávně zadaný variabilní symbol, v dalším případě o pochybení způsobené tím, že zaměstnankyně odpovědná za platby byla na nemocenské. A tak bychom mohli pokračovat dál. Neměří tedy MPSV v kauze AMERFO dvojím metrem?
„Zaměstnavatel v tomto případě neuvedl žádný vážný důvod, pro který nemohlo být administrativnímu pochybení, které způsobilo nesplnění podmínky bezdlužnosti, zabráněno. MPSV zastává názor, že odpovědnou kontrolou plateb mohl zaměstnavatel vzniku nedoplatků zabránit. K věci lze dále uvést, že zákonné požadavky pro splnění nároku na příspěvek nejsou nijak nereálné nebo zbytečně zatěžující,“ zopakovalo na dotaz Reflexu ministerstvo své stanovisko. Co se týče kontroly plateb, tu zaměstnavatel provedl, ale pozdě, proto žádá o prominutí.
Celý rozhovor s Pavlem Palečkem:
Jak jsou ale vlastně definovány ony vážné důvody a kdo je posuzuje? MPSV tvrdí, že každý jednotlivý případ týkající se žádosti o odstranění tvrdosti zákona posuzuje komplexně a v rámci řízení jsou zváženy veškeré okolnosti, jež zapříčinily nesplnění podmínky bezdlužnosti. „Podstatným pro rozhodování je, z jakého důvodu ke konkrétnímu pochybení, které způsobilo nesplnění podmínky bezdlužnosti, došlo, zda se jedná o důvod, jenž byl na vůli zaměstnavatele nezávislý, či kumulaci několika důvodů, kterým nemohl zaměstnavatel nijak zabránit. Mezi takové důvody patří například zdravotní důvody, přírodní katastrofy, živelní pohromy, přičemž ty vždy představují takovou okolnost, jež nemůže být při hodnocení konkrétního případu opomíjena, avšak i zde musí být zřejmá souvislost s daným pochybením,“ odpovídá na náš dotaz MPSV. Zní to logicky, ale opět tomu odporují rozhodnutí z minulosti, která promíjela nedoplatky třeba i na základě poruchy internetového routeru.
Na to reaguje ministerstvo dále: „Pokud jde o kladná rozhodnutí v jiných případech, uvádíme, že uvedené důvody jsou zcela vytrženy z kontextu, v daných případech bylo prokázáno pochybení při realizaci plateb v kombinaci s dalšími ztěžujícími okolnostmi,“ tvrdí. Při pročítání rozhodnutí z minulosti celkem jednoduše dojdete k závěru, že to zkrátka není pravda.
„Paní ministryně si mě dokonce pozvala do Prahy na kobereček a vynadala mi, že jsme medializovali naši kauzu. Že proti ní vedeme osobní kampaň. Ale to je úplná pitomost. My máme zájem dávat našim lidem práci a pokračovat na projektech, jež nám dávají smysl. Ne vést nějaké kampaně,“ dodává k tomu Paleček.
Soud a ombudsman
Případ teď leží u Krajského soudu v Brně, u něhož AMERFO zažalovalo MPSV. Světlo naděje poskytla kancelář ombudsmana, která dala v nedávném rozhodnutí spolku za pravdu. Dne 15. února tohoto roku přišel jednoznačný verdikt, jenž vyznívá pro ministerstvo negativně: „Kancelář ombudsmana došla k závěru, že ministerstvo i ministryně práce a sociálních věcí pochybily tím, že neposoudily případ jako výjimečný, hodný zvláštního zřetele a neprominuly splnění podmínky bezdlužnosti.“ Zároveň ombudsman vyzval ministryni Maláčovou k nápravě celé situace. Pavel Paleček se ale domnívá, že MPSV bude rozhodnutí ochránce práv bagatelizovat a dál s jeho spolkem povede právní válku.
Sám Paleček svou aktivitou zjevně přilévá olej do ohně. To se projevilo tak, že ministerstvo vůči AMERFO přitvrdilo. „Od července 2020 u nás prakticky neustále probíhají kontroly. Ty mají za úkol dokázat, že vůbec nesmíme o žádné příspěvky žádat, protože naše pracoviště nevyhovují požadavkům na to, aby tu mohli být zaměstnáváni lidé s handicapem. Kdybych neviděl, černé na bílém, papír ředitele odboru ministerstva, že sem kontroly posílá na pokyn ministryně, tak bych nevěřil, že to je možné. Jejich postup čtu tak, že se nás snaží zaříznout ještě před tím, než o všem rozhodne soud. Protože když přestaneme existovat, tak se nebudeme soudit. Na druhou stranu, když spor vyhrajeme, a já věřím, že ho vyhrajeme, může to být pro ministerstvo hodně nepříjemné,“ říká Paleček.
V bunkru
Mezitím se přesouváme z Franz Kafka Špitálu o zhruba kilometr dál, pod brněnský Špilberk. Tam se nachází kryt s označením 10-Z. Labyrint chodeb na ploše 1500 metrů čtverečních byl první výzvou, které Palečkovi lidé čelili - ještě dlouho před tím, než si všimli chátrající nemocnice. „Bunkr byl vybudovaný nacisty na sklonku války, aby ochránil převážně německé obyvatele Brna před spojeneckým bombardováním. Komunisté jej po roce 1948 předělali na protiatomový kryt pro moravské komunistické vedení. Od roku 1993 pro něj stát neměl využití,“ komentuje Paleček historii objektu, jejž AMERFO spravuje od roku 2015. Z ruiny plné plesnivého nábytku dokázal spolek vykřesat prostor pro zážitkové ubytování, firemní večírky a samozřejmě muzeum.
My zde absolvujeme prohlídku s nevidomým průvodcem, panem Petrem Svobodou. O zrak přišel před patnácti lety a od té doby nemohl najít práci. Až před dvěma roky se u spolku AMERFO skloubila jeho vášeň pro historii, vojenství a podzemí. „Do té doby jsem jen seděl doma a neměl do čeho píchnout. Připadal jsem si zbytečný,“ říká nám při provádění krytem. Dva měsíce se tu učil všechny cesty zpaměti a nyní nás bez problémů provádí spletitými chodbami tam a zpátky. Jenže i on se teď kvůli postupu ministerstva musí bát o práci. A spolu s ním i dalších 80 handicapovaných zaměstnanců.
Zatímco pro spolek AMERFO jsou ony dva milióny existenčně důležité, v rozpočtu celého ministerstva jde o absolutní drobné. Postoj MPSV je tedy jen těžko pochopitelný. „Člověkem, který má na ministerstvu na starost tyhle kauzy, je Jana Pašková, pravá ruka paní ministryně, a to je úřednice, jíž jsou vydáni na milost a nemilost všichni lidé, kteří žádají o prominutí. A ona promíjí jen tomu, komu chce. Byla přítomna i na mém osobním jednání s ministryní a vykládala jí tam o nás úplné lži. Ale i když to celé třeba vychází od téhle jedné úřednice, tak politickou zodpovědnost za to nenese nikdo jiný než ministryně Maláčová,“ říká Paleček a dodává, že současná situace představuje pro zaměstnance ohromnou psychickou zátěž a nejistota pracovní pozice se negativně projevuje i na jejich zdravotním stavu.
Celá kauza dostává absurdní rozměr v souvislosti s pandemií koronaviru. Zatímco za normálních okolností by si obě místa vydělávala na provoz ubytováváním a prováděním turistů, teď musí být zavřená a kompenzace jsou v nedohlednu. „Dostali jsme zamítnutou půjčku Covid 1 i Covid 2. Zažádali jsme o podporu v rámci programu Covid ubytování, ale protože Franz Kafka Špitál funguje jen krátce, příspěvek byl minimální. Když jsme chtěli podporu v rámci programu Covid kultura – na výstavy, jež jsme pořádali v krytu –, přišla nám odpověď, že nejsme oprávněni žádat. Co se týče dotačního programu MPSV Antivirus, tak tam původně paní ministryně výslovně dala podmínku, že ten, kdo zaměstnává handicapované, a žádá tedy o příspěvek na handicapované, tak nesmí žádat o Antivirus. To se nakonec změnilo, ale je to velmi komplikované a stále to zaměstnavatele handicapovaných znevýhodňuje,“ vypočítává bezradně Paleček.
Jak tedy AMERFO a jeho zaměstnanci přežívají? „Zažádali jsme o několik půjček. Některé se podařilo vyřídit, některé ne. Část lidí je na překážkách (pracovní volno s částečnou náhradou mzdy; pozn. red.), část lidí pracuje na opravách Špitálu Franze Kafky. Na portálu HitHit nám letos v lednu lidé přispěli částkou 200 tisíc korun. Musím obrovsky poděkovat městu Brnu, protože když se magistrát dozvěděl o naší situaci, tak nám dal několik dotací, jimiž zachránil provoz do té míry, že jsme nemuseli okamžitě zavřít. A samozřejmě čekáme na rozhodnutí soudu. Věříme, že prostředky, na které máme nárok, časem dostaneme,“ loučí se s námi Pavel Paleček.
Je otázkou, jak by se celá tahle kauza zamlouvala samotnému Franzi Kafkovi a zda by z ní nevykřesal další román. V současnosti nezbývá než doufat, že projekty, jež dělá Pavel Paleček a spolek AMERFO, přežijí, vládě i covidu navzdory, a turisté opět naleznou útočiště ve Špitálu Franze Kafky i Bunkru 10-Z.
