Jak se z kriminálníka stal dobrý anděl padlých existencí

Jak se z kriminálníka stal dobrý anděl padlých existencí Zdroj: Adéla Knapová

Pavel ukazuje Vojtovi, že jeho testy na covid jsou negativní. Protože už nemá ani svrab, plánují, kdy půjde kvůli kašli na plicní.
Víra prý zachránila život nejen Pavlovi, ale i jeho ženě Jitce. Oba tvrdí, že kdyby nepoznali Boha a Ježíše,  už dávno by se zabili.
Díky své minulosti a víře v Pána Ježíše se Pavel vydává za existencemi, kterých se mnozí bojí
3 Fotogalerie

Netvor ve službách Ježíše: Jak se z kriminálníka stal dobrý anděl padlých existencí

Adéla Knapová

„V šestnácti jsem byl schopný člověku ležícímu na zemi skákat po hlavě… Jiného jsem pěstí srazil k zemi tak, že musel na operaci kvůli krvácení do mozku… Udivovalo mě, co všechno policajti věděli, třeba i to, že jsem nabízel k prodeji samopal… Začal jsem znovu fetovat a krást… Jednou jeden vězeň uřízl druhému vězni na záchodě malým nožem hlavu, přinesl ji na celu, položil na stůl a řekl, ať mu uděláme kafe.“

„Chtěl jsem se zabít, ale neměl jsem k tomu sílu. Neznal jsem nic než bití, nadávky, boj o přežití, o jídlo, o peníze, o drogu. Nikdy mě nenapadlo pracovat, kradl jsem, kšeftoval, prodával drogy, byl jsem agresívní, závislý na drogách, porno­grafii, automatech. Odmalička jsem byl po ústavech, pasťácích a pak kriminálech. Ze své agresivity a síly jsem udělal přednost. Býval jsem často na oddílech kápo, takzvaný barákový. Ostatní vězni přede mnou měli respekt. Neměl jsem nikdy problém s Romy ani s Rusy, když jsem s nimi seděl. Ale… nakonec jsem nechtěl dál žít. Teď už vím, že to byl boj zla a dobra. Protože tak to je. Za mnoha našimi špatnými rozhodnutími a chováním je zlo, není to zlo v nás, ale podlehneme svodům většího zla, jsme jeho nástroji. Stejně tak ale může být člověk nástrojem dobra… Já byl odmala i kvůli tomu, v čem jsem vyrůstal, zvyklý poslouchat zlo. Dělal jsem špatné věci a věděl jsem to, ale… proč bych je nedělal, když je kolem mě dělali všichni? Tehdy v tom vězení mi právě hlas zla pořád říkal: Jsi k ničemu, špína, tvůj život nemá žádnou cenu. Já mu věřil, i proto jsem to chtěl opravdu skončit. Ale byl tam i druhý hlas, celou dobu, slabší, ale byl tam. Dnes vím, že patřil Bohu. A dával mi naději. Nakonec jsem ho vyslyšel.“ Pavel Kadaši (42) sedí ve své kanceláři organizace Naděje v Jablonci nad Nisou, kde působí jako terénní pracovník.

Za ním na nástěnce jsou přišpendlené kromě rad, jak pracovat s bezdomovci, adres azylových domů a vizitek různých policistů a help linek také svaté obrázky.

Obrácený hříšník

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!