Noste jim peníze: Kraj a neziskové organizace selhávají při pomoci postiženým tornádem
Z auta v Moravské Nové Vsi vysedá mladý muž, budoucí právník Antonín Falta. Přijel sem z Náchoda. V rukou drží obálku a kasičku. Má v nich peníze pro rodiny postižené tornádem, které jim osobně předá. Stejně jako mnozí další nevěří charitám ani státu, že by jejich peníze efektivně využily, proto je roznáší přímo domů. Má důvod.
„Tady mám 50 000 korun, které se vybraly v Lounech a na degustaci v Náchodě, předám to dvěma rodinám,“ vysvětluje. Situaci zde dobře zná, už tři týdny tady pracuje jako dobrovolník a hned po tornádu řídil dovoz několika kamiónů pomoci. To, kolik ony vybrané rodiny dostaly od jiných dárců, neví a ani ho to nezajímá. To dnes neví nikdo. Předávání obálek je živelné. Nikdo to nikde neregistruje. Zážitek s předáváním peněz napřímo má mnoho z postižených.
Jen tak
„Jel tudy pán na kole, zazvonil a předal mi obálku. Jen tak. Říkám, že musí jít alespoň na kafe. Nechtěl, dal nám 20 000 a odjel,“ svěřuje se mi důchodce z Hrušek. Pak přišli dobrovolníci a udělali mu novou střechu a k tomu rodině založili účet, na který se hned vybralo přes 60 000 korun. Dva dny poté u něj zastavil další mladý muž a předal stejnému muži 50 000 korun vybraných na koncertu, jejž uspořádal. Tip na rodinu mu dal jiný dobrovolník, který zde pomáhá.
„Prostě jsme to někomu chtěli dát, bylo jedno komu. Nechtěli jsme to dát nějaké organizaci, chceme raději znát osobně ty příjemce, samozřejmě nejraději tam, kde to potřebují nejvíc,“ vysvětluje Petr. Jenže právě kritérium, kde to potřebují nejvíc, je ošemetné a postavené spíš na sympatiích. Neexistuje žádná databáze, kde by bylo jasně zaevidováno, kdo je jak postižený, jaké mají pojistky, hypotéky, dary od neziskovek, a k tomu ještě většina zažádala o dotaci ze státního programu Živel a o dotaci od Lesů ČR.
Prodali jsme kryptoměnu
U jednoho staršího muže ze Slovenska se to dobrovolníky jen hemží. Už má střechu téměř hotovou, i přesto, že domek si jen pronajímal a patří někomu jinému. Na to se tu ale nikdo neptá. Prostě je to starý muž s koťátkem. Na domě mu pracuje třeba parta dobrovolníků z mezinárodní Charity Elongate, kteří sem přivezli auto materiálu za sto tisíc korun. „Peníze jsme získali z prodeje kryptoměny, je to teď nový trend,“ vysvětluje Petr, zatímco čistí cihly.
Nejde o ojedinělé případy, ale o tisíce lidí, kteří prostě nevěří, že pomoc postiženým je řízena správně, a raději dávají pomoc napřímo konkrétním lidem. Mnoho věcí, jež zde fungují a mohou efektivně pomoci, zařídili sami dobrovolníci s pomocí dalších dobrovolníků. „Chybí zde nějaká koordinace svrchu, nikdo to nedělá, stát zde selhal, primárně selhal kraj. Obce dělají, co můžou, ale není to v jejich silách. Měl se toho ujmout kraj, ale ten to dělá minimálně. Stejně tak podle mě měla být víc nasazena armáda. Nebýt dobrovolníků, kteří sem přijeli po tisících a dovezli vše včetně elektrocentrál, nebylo by zde skoro nic,“ říká Falta.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
