Polsko ubráníme! Spolupracovník Reflexu navštívil velmi horkou polsko-běloruskou hranici

Že směřuji do neklidné zóny, je znát už po cestě. Na dálnici do Biały­stoku předjíždím každou chvíli vojenské kolony a na benzínce není k hnutí, protože se sem nahrnul autobus plný vojáků v bundách s bílo-červenými polskými vlaječkami. Silnice k hraničnímu přechodu Kuźnica je úplně prázdná, v prostoru běloruské celnice se totiž utábořili běženci a v minulých dnech tu od nich létaly kameny, klacky a různé jiné předměty, včetně kouřových granátů, na polské vojáky a policisty.

V hotelu ve městečku Sokółka mám štěstí, mají volný pokoj, jinak je skoro každá postel obsazená vojskem a policií. Je tu ubytovaná protiteroristická jednotka z Olštýna, pár desítek chlapů v černých kombinézách, někteří mlčenlivě pinkají kulečník. Ráno přichází další parta ze služby na hranici, na slova je ale velmi skromná.

„Tak co, chlapci naši, zase jste tam měli cirkus, že?“ zvědavě se ptá hostinský. „Jo. Zase to stálo za to,“ odsekávají policisté a nevrle pokukují po mně. Je vidět, že civilista narušuje bezpečí jejich dočasného frontového ležení, byť v poměrně slušně vybaveném ­hotelu.

Podobný problém měla skupinka tří fotoreportérů pracujících pro renomované zpravodajské agentury, mezi nimi i Čech Martin Divíšek, když u obce Wiejki, poměrně daleko od hranice a mimo jakékoli pásmo restrikcí, fotografovali v okolí vojenského tábora. Přitom prý oznámili svůj úmysl strážnému předem, přesto je poté, co nasedli do auta, vytáhlo několik vojáků ven, spoutalo a museli počkat asi hodinu a půl na příjezd policie. „Jednání lidí v uniformě se vyznačovalo mimořádnou agresivitou,“ uvedl Press Klub Polska, podle ministerstva obrany ale byl zásah v pořádku, protože prý trojice byla maskovaná a neoznačené nápisy Press bylo i jejich vozidlo.