Válka světů v Jihlavě. Senátní volby tu explicitně ukazují rozervanost české společnosti
Tento víkend vrcholí druhé kolo senátních voleb, které se běžně vyznačují mizivou pozorností veřejnosti a tomu odpovídající volební účastí. Nejzajímavější ze soubojů druhého kola probíhá v Jihlavě, kde volby, které mají většinou zcela lokální témata, odrážejí řadu celorepublikových problémů. Na to, jaká je nálada v předvečer války dvou českých světů, jsme se jeli podívat.
Jihlava je krásné město, i když jde o metropoli kraje Vysočina, se svými padesáti tisíci obyvateli zůstává většinou na okraji pozornosti. Tento víkend se sem ovšem budou upínat zraky z celé republiky, protože zde proti sobě v druhém kole senátních voleb stojí dosavadní předseda horní komory parlamentu Miloš Vystrčil a Jana Nagyová, která je spolu s Andrejem Babišem obžalována v kauze Čapí hnízdo.
I proto to v jinak klidné Jihlavě tento týden dost žije. Ve čtvrtek se tu konají dva politické mítinky kandidátů do Senátu, pak ještě akce k českému předsednictví Evropské unii, která je na hlavním náměstí a která vůbec nikoho nezajímá. Městem navíc projíždí auto s tlampači, které zvou na freestyle motokros. Výběr je opravdu pestrý. Co se ovšem týká shromáždění na podporu Jany Nagyové, tam se koná úplně jiný freestyle. I když političtí komentátoři tvrdí, že Babiš do tohoto senátního klání dává „všechno“, už místo konání mítinku chce tvrdit opak. Na parkovišti za školou, které je zaplácané stánky s jídlem, pódiem a skákacími hrady, se sice během odpoledne ukáže Babiš, Havlíček, Dostálová a vůbec celý all stars tým hnutí ANO, ovšem spíš než dějiště předvolební kampaně tento plácek připomíná obecní pouť.
Právo podle babišek
„Budete volit Nagyovou?“, ptám se rozverné důchodkyně, která si nejdřív myslela, že jsem policajt v civilu, a hledala, jestli nemám pod sakem odposlech.
„Ne, to nevím, kdo je, já vždycky volím Babiše“, odpovídá stařenka s taškou na kolečkách, do které nakládá reklamní čepice a tašky hnutí ANO.
„A co Vystrčil, co si o něm myslíte?“
„To je hroznej člověk, to je podrazák.“
„A proč si to myslíte?“
„No působí tak.“
Během našeho krátkého rozhovoru stačí přijít i kamarádka oné stařenky, která její názor hájí s tím, že s Vystrčilem tady mají letité zkušenosti a že s ním opravdu není o co stát.
„A co si myslíte o tom, že je teď Nagyová spolu s Babišem před soudem?“
„To já vůbec nechápu, k čemu ten soud je? diví se paní. Vždyť i kdyby porušil zákon, tak ty peníze přece vrátil, tak o co jim jde?“
Takový pohled na Babišovy problémy se zákonem není ojedinělý a vyskytuje se takřka u všech jeho sympatizantů, se kterými jsem kdy mluvil. Spíš než o schopnosti Babišova týmu pracovat s veřejným míněním to ale bohužel svědčí o tom, že podstatná část české veřejnosti nevnímá spravedlnost jako něco kodifikovaného zákonem a vymáhaného soudy, ale spíš jako přirozené právo vlastní dětem v mateřské školce.
Gulášová demokracie a nová totalita
Celé toto shromáždění působí dojmem, že veřejnost přišla ani ne tak za politiky jako spíš za gulášem a klobásou. Dorazili většinou senioři, někteří mají s sebou i vnoučata, která ale než si mohou jít hrát do skákacího hradu, stojí ve frontě na jídlo a čepice zdarma. Kdo má ostré lokty nebo přišel ve více lidech, odnese si obojí.
Poloha stánků byla zvolena dost nestrategicky, nacházejí se uprostřed prostranství, a tak těsné fronty tvoří nepropustnou bariéru mezi pódiem a vstupem na parkoviště. Ještě než dorazí politici, potěší veřejnost svou historkou o tom, jak se vyučil kominíkem pro štěstí Bohuš Matuš, a pak začne sázet jeden hit za druhým. Zrovna ve chvíli, kdy zpívá „zůstanu svůj“, přichází Andrej Babiš, který sice, stejně jako Jana Nagyová měl trávit den u soudu, nicméně kampaň nepočká. Kvůli neprodyšné frontě na jídlo to vypadá, že je zcela obklopen příznivci, než se prodere k pódiu, trvá to několik minut.
Jana Nagyová hovoří jen chvíli. Hlavní roli hraje opět Babiš. Pozornost nakrmených seniorů si získává skutečně ostrým projevem, ve kterém přirovnává současnou vládu k nové totalitě a neodpustí si ani narážky na adresu novinářů, kteří pokud k němu mají výhrady, patří k polistopadovému kartelu a určitě na ně čekají teplá místečka ve státní správě. Na parkovišti není slyšet vlastního slova. Z jedné strany Babiš nadává, na koho si vzpomene, z druhé se zase line ohlušující troubení neustále projíždějících odpůrců. Z budovy vedlejší školy do toho všeho pokřikují svoje názory teprve budoucí voliči. Nastalá situace působí jako jeden velký orientální jarmark, kde se místo koření kupčí s idejemi.
Sametový sentiment
Ve stejný čas se nedaleko koná vystoupení Miloše Vystrčila, na které musím jít podle mapy, protože po sluchu nic nenacházím. V upraveném parku stojí velké pódium, na kterém zrovna řeční předseda Senátu. Všechno je úplně jiné. Vystrčil nikomu nenadává, apeluje na slušnost a žádá dialog s oponenty. Veřejnosti popisuje svou vizi ústavního pořádku jako rodinu, ve které on předsedá mamince, tedy horní komoře parlamentu.
Svůj mítink, ať už záměrně či nikoliv, zcela prodchl sametovým patosem, a tak nechybí videozdravice Marty Kubišové nebo Petra Pitharta, který dobrosrdečně Vystrčila označuje za rytíře. A tento zkušený politik, který do Senátu kandiduje již potřetí, se svým dalším projevem snaží lidem vysvětlit, že v senátním obvodu Jihlava se hraje o osud celé republiky, ne-li celého světa a o podobu naší země na generace dopředu. Ať už to může působit jakkoliv směšně, po Babišových nářcích a urážkách se kultivovaný projev dobře poslouchá. Možná i proto, na rozdíl od strkanice na parkovišti tady lidé stojí a mlčky nasávají, co kandidát říká. Složení publika je také úplně jiné, jádro tvoří především občané v produktivním věku, nikde nečpí vztek ani stres, a i když mají tito lidé evidentně mnoho lepších věcí na práci než postávat v parku a poslouchat senátora, stejně přišli.
Tento kontrast dvou mítinků v jednom městě jako by naznačoval rozdíly, které platí pro celou republiku. Většina účastníků jednoho či druhého setkání se v běžném životě pravděpodobně nepotká, jejich politické preference se ale střetávají na městských zastupitelstvech, v krajích i parlamentu. V médiích se často mluví o rozdělené společnosti, ale rozdíly, které tu jsou vidět na první pohled, nedávají naději, že by zdejší lidé spolu někdy mohli tvořit homogenní skupinu. V Jihlavě se o víkendu nekonají jen volby do Senátu, ale jde o souboj dvou zcela odlišných světů.
