Zlatí Češi. Dobová reportáž Reflexu z roku 1998 z oslav Nagana. Rozjetá tiskovka a Michal David v šatně
Česká republika se po několik dní sytila u televizorů hokejem z japonského Nagana. Když jsme „turnaj století“, v němž poprvé hráli pod vlajkou s pěti kruhy nejlepší profíci světa, slavně vyhráli, vznikl poprask nemající obdoby. Předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek řekl po příletu výpravy do Ruzyně: ,,Zimní olympijské hry v Naganu byly české olympijské hry!" A nebyla to nadsázka.
S nápadem slavnostního přivítání „zlatého týmu" přišel pivovar Radegast v pátek večer, po fantastickém vítězství nad Kanaďany. Jeho marketingový ředitel Vladimír Jurina zavolal Jiřího Vopršala, šéfa agentury lma a „sporťáka" TV Prima. Mezitím už byla ve hře Coca-Cola s plánem, že na Staroměstském náměstí postaví před finálovým zápasem s Ruskem tři obří obrazovky. Vopršal se spojil s Martinem Dejdarem a Petrem Salavou, přizván byl Michal David a další členové amforácké party, která se ruče chopila díla. Za přispění a koordinace magistrátu a taky Metrostavu, jehož montéři před pondělním vítáním přes noc výrazně zvětšili plochu „přijímacího pódia". Když se pak večer po vítání na letišti a zastávce u prezidenta hokejisté blížili k náměstí a z oken autobusu viděli davy v ulicích, ptali se: ,,Čekalo fotbalisty po stříbru na mistrovství Evropy v Anglii taky tolik lidí? Anebo víc?" Po odpovědi, že nikoliv, že fotbalisti měli poloviční přivítání, byli spokojeni. ,,Jsme lepší?" smáli se.
Uvítání se neobešlo bez problémů. Na letišti se fandové dostali až na samotnou plochu, protože někteří policisté víc než na svou práci mysleli na to, jak získat autogram Haška či Jágra. Mnohem svízelnější situace však vznikaly na Staroměstském náměstí. V „kotli" pod pódiem co chvíli někdo omdlel, zdravotníci však do davu nemohli proniknout. Nemluvě o sanitkách čekajících na krajích stotisícového davu. Návrh, že příště by byla vhodnější Letná s nalajnovanými uličkami pro sanitky, prý ale naráží na reminiscence: je to pořád přece jen dějiště někdejších prvomájových manifestací... Zní to jako chabá výmluva.
Proč David?
Ještě kdesi v naganské kabině navrhne obránce Petr Svoboda, že by se měla před a po tréninku pouštět česká muzika. A vzpomene si na hity Michala Davida, které se mu líbily před čtrnácti lety, než jako osmnáctiletý emigroval do Kanady. Návrh je přijat. David se o tom dočte v novinách a dostane nápad, že složí na počest do finále kráčejících hokejistů písničku Jsme tým. Staré davidovky si ale v Naganu nejvíc pobrukoval třiatřicetiletý brankář Dominik Hašek, zřejmě mu taky připomínaly mládí. ,,Svoboda to začal, Hašanovi se ta muzika líbí, takže ji hrajeme pořád," říkali hokejisté do mobilů, když volali do Čech. A tak otázka organizátorů vítání, jestli by na Staroměstském náměstí chtěli mít hráči na pódiu Michala Davida, byla vlastně zbytečná. Autor spartakiádních Poupat, spolčený kdysi se socialistickým impresáriem Janečkem, nedávno tiskem propíraný v cause emigrantského majetku, se stal pro desetitisícové davy po hokejistech největší hvězdou večera. Zvláštní paradox.
Raketa za dres
Česká sportovní veřejnost donedávna počítala s tím, že Petr Korda bude po svém grandslamovém triumfu v Austrálii jasným sportovcem roku '98. Po Naganu je ale všechno jinak. Premiantem musí být Dominik Hašek, tvrdí v kuloárech i sám Korda. V době vyvrcholení olympiády hrál na turnaji v Antverpách a prostřednictvím mobilu si s Haškem denně telefonoval. Za zlato z Nagana se Korda rozhodl hokejisty odměnit originálním dárkem: každému objednal u firmy Volkl zhotovení přesné kopie rakety, s níž vyhrál Grand Slam, navíc na ní bude ještě jméno hráče a číslo dresu. Jen Haškovi, mimochodem výbornému tenistovi, daruje svou melbournskou vítěznou raketu. Má však i prosbu: aby mu Dominik věnoval jeden svůj dres z olympiády. Netrvá prý na tom finálovém.
Byznysmen Dominátor
Nejen hokejem je živ vynikající brankář. Už při letu do Nagana měl Dominik Hašek na klíně projekt své nově vznikající společnosti Dominátor 39 (pozn. autora: v názvu je Haškova zámořská hokejová přezdívka plus číslo dresu) a ještě před začátkem olympiády odeslal do Prahy dvanáct hustě popsaných stránek připomínek. Haškova společnost se představí veřejnosti o druhém březnovém víkendu na tradiční výstavě sportovních výrobků Sport Prague. U stánku s nápisem Dominátor 39 bude nepochybně živo.
Dobrá myšlenka, trenére
Kdo se na televizní přenos večerní tiskovky hokejistů ze Žofína pamatuje, bude souhlasit: neměla se konat. Alespoň pro přítomné v sále byla zábavná, už ne tolik pro diváka v obýváku natěšeného na slova naganských borců poté, co byl kvůli pořadu Na doraz ustříhnut přenos ze Staroměstského náměstí. Šéfové z Kavčích hor záhy seznali, že došlo k chybě, a přenosem tiskovky ji chtěli napravit. Jenomže hokejisté byli přece jen pořádně unavení, fyzicky i společensky. Moderátor Pavel Zuna to myslel dobře, když na začátku tiskovky požádal trenéra Hlinku o jakési úvodní slovo. Hlinka spustil chraplavým hlasem: ,,Já si myslím, že…" Snad se zalekl vlastního chrapotu, takže řekl ještě jednou totéž, stejně chraplavě. Hráči i sál se uculovali, někdo z hráčů poznamenal: ,,To je dobrá myšlenka, trenére!“ Následoval výbuch smíchu a v tu chvíli bylo jasné, že na vážné věci se ten večer nelze ptát. Navíc už bylo po jedenácté večer, tedy nejvyšší čas pro uzávěrky v denících. Divák, kterému obrazovka zploštila dění v sále, si tohle nemohl uvědomit. Dost dobře mohl proto pokládat novináře za omezence, kteří se neumějí na nic zeptat, a žerty hokejistů mu nejspíš připadaly skoro trapné. Jenomže tiskovka byla součástí vítacího schématu, bohužel předimenzovaného, který tím ještě nekončil.
Diskotéka a rašení
Do roztleskaného Žofína nakráčeli hokejisté s tříhodinovým zpožděním. I když přiznávali únavu, po tiskovce se – tak trochu na „rozkaz" zřejmě již hladového Ivana Hlinky – všichni odebrali na gala raut do velkého sálu, kde chytili snad už třetí nebo čtvrtý dech za ten den. Z celebrit u toho bylo pár poslanců, mimo jiné pánové Zeman, Ledvinka či Wagner. Tam už mnozí hráči svlékli „dárkový" dres, který vyrobila jistá fabrička v noční šichtě ve Znojmě. Na triku byly kromě jména a čísla hráče zvěčněny i výsledky utkání a hlavně nápis: Olympijský vítěz Nagano 1998.
Středem pozornosti byl stále Dominik Hašek. Umdlévající rukou se neustále kdekomu na kdeco podepisoval a ještě stačil vtipkovat. Když se hodinu po půlnoci hráči rozjeli do hotelu, mnozí „rozjetí" ještě pokračovali do diskotéky Letná. Zatímco probouzení dvanácti z nich před dopoledním odletem za moře bylo svízelné, trenér Slavomír Lener, vyspaný dorůžova, se právě holil. Ovšem místům, kde měl ještě v neděli v sázce prohraný knír, se vyhnul, tam nechal vousy rašit. Pak šel do Stromovky na procházku se psem a pochvaloval si, že ho nikdo nepozná. Začátkem května při přenosech z mistrovství světa ve Švýcarsku to ale už nebude platit.
Vyšlo v Reflexu 10/1998
