S Bohem jsme se nerozešli. Jak žijí rodiče Jána Kuciaka pět let po jeho smrti
Hřbitov ve slovenské vesnici Štiavnik nedaleko od českých hranic najdete snadno. Stejně jako vzorně uklizený a nazdobený hrob 27letého investigativního novináře a analytika Jána Kuciaka (17. května 1990–21. února 2018) s tuctem drobných svítilen. Nechybějí na něm dárky ani společná fotka se snoubenkou, archeoložkou Martinou. Ján i Martina byli den po sobě pohřbeni ve svatebních šatech – Ján tady, ve Štiavniku, Martina u Prešova. Pátého května 2018 se měli brát. Letos jedenadvacátého února uplynulo pět let od jejich vraždy, kterou rekonstruuje nový celovečerní dokument amerického režiséra Matta Sarneckého Kuciak: Vražda novináře. Na slovenském příkladu popisuje mechanismus fungování korupce, platný i v jiných státech. Vystupují v něm i Jánovi rodiče, JANA (59) A JOZEF (67) KUCIAKOVI.
Kuciakovi nás vítají před brankou skromného domku: „Vy jste se byli podívat na hřbitově? Tam chodíme každý den: bereme s sebou i prostředního syna Jojka, pracuje nedaleko odsud, asi dvacet kilometrů. Končí v práci ve čtyři odpoledne, čekáme ho u brány. Společně se pomodlíme, zapálíme svíčku. I jiní lidé nosí malé svítilny… V zimě bývá těžké hrob udržovat, letos napadl metr sněhu, jsme rádi, že jsme tam teď konečně mohli uklidit,“ vyprávějí, zatímco vcházíme do domu, kde mají Ján s Martinou v kuchyni svou speciální stěnu, na čestném místě, u kamen. Jsou tu novinářské ceny, získané za života i in memoriam, básničky, knížky, útržky textů, výstřižky, také cena za datovou žurnalistiku…
Janka se modlí denně, Jozef až tak ortodoxní není: „Po smrti Jána jsme se ale s Bohem nerozešli. Jeho vražda s ním nemá nic společného, to udělali lidé. Bůh nám dal svobodnou vůli, a jak s ní kdo naloží, je na něm. Jánko chtěl zlepšit společnost, odhalovat korupci a zneužívání moci. Vybral si tuhle cestu. Chtěl a potřeboval to dělat, byla to jeho volba,“ vysvětlují oba.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
