Smrt číhá za rohem. Reportáž ze zničeného Bachmutu, kde navzdory zkáze stále žijí lidé
Bachmut se stal po Buči a Mariupolu dalším ze symbolů už více než rok trvající války na Ukrajině. Nyní padá do ruských rukou, obklíčení nedává obráncům příliš šancí. Když jsem Bachmut navštívila, pořád zde kromě bojovníků zůstávali i civilisté, kteří již neměli téměř žádnou cestu, jak se z obklíčeného města drceného ruským ostřelováním dostat.
V současném světě existuje jen málo míst, jež by se mohla rovnat ukrajinskému Bachmutu, pokud jde o bezpečnost, lépe řečeno o obrovský stupeň nebezpečí. Je to peklo na zemi a mohou mu snad šlapat na paty jen další dvě místa na ukrajinské frontě – Avdijivka a Marjinka. Právě Bachmut se stal velkým symbolem této války a bitva o něj trvá již od srpna minulého roku. Teď se zdá, že dospěla do finále. Ruská vojska za poslední dva měsíce sevřela město do kleští. Ústupové cesty jsou v dostřelu ruských sil. Je pravděpodobné, že ukrajinským obráncům nezbude už nic jiného než se stáhnout s co nejmenšími ztrátami. Leda by se stal zázrak, který lze nyní jen těžko předpovědět.
ANDĚL SPÁSY
Sjíždíme z kopečku ze silnice u Chromového, předměstí Bachmutu. V dolíku pod námi se otevírá pohled na město. Ozývají se první rány, dělostřelectvo pracuje. V Bachmutu se už neodehraje snad ani minuta, kdy by nebyl slyšet výstřel či dopad raket a granátů.
Vladislav Savčenko ale nedbá na zvukovou kulisu, z níž je zřejmé, co se v Bachmutu odehrává za hrůzu. Podle něj je ve městě „gromko“ – tedy hlučno. Pro obyčejného smrtelníka by to měl být varovný signál, že sem nemá jezdit. Vlad má ale pro strach uděláno a jeho sanitka se řítí střemhlav z kopce šílenou rychlostí. Projet co nejrychleji, to je klíč k úspěchu a ke splnění mise.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
