Vlak Lemkin na pražském Masarykově nádraží

Vlak Lemkin na pražském Masarykově nádraží Zdroj: Centrum studií genocid Terezín

Vlak Lemkin na pražském Masarykově nádraží
Vlak Lemkin na pražském Masarykově nádraží
Vlak Lemkin na pražském Masarykově nádraží
Vlak Lemkin na pražském Masarykově nádraží
Vlak Lemkin na pražském Masarykově nádraží
10 Fotogalerie

Vlak Lemkin připomíná oběti genocidy i muže, který tento zločin pojmenoval

HANA BENEŠOVÁ

Na pražském Masarykově nádraží stojí na sedmé koleji Vlak Lemkin, který tvoří čtyři speciálně upravené nákladní vagony. Vlak nese jméno právníka, který je autorem pojmu genocida a který v roce 1948 inicioval přijetí Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy. Multimediální výstava ve vagonech Vlaku Lemkin přiblíží návštěvníkům v Praze, Kolíně, Rakovníku a Ústí nad Labem osud Rafaela Lemkina, historické souvislosti i význam mezinárodního práva.

„Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů před sedmdesáti pěti lety. Při této příležitosti jsme připravili projekt, který nese jméno po Rafaelu Lemkinovi, polském právníkovi židovského původu, jenž byl autorem pojmu genocida a také hlavním iniciátorem Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy. Rafael Lemkin se zasloužil o to, že je genocida mezinárodním právem chápaná jako zločin,“ říká Šimon Krbec, ředitel Centra studií genocid Terezín.

„Vlak postupně zastaví ve čtyřech železničních stanicích - v Praze na Masarykově nádraží, Kolíně, Rakovníku a Ústí nad Labem na nádraží Střekov,“ dodává Šimon Krbec.

Arméni nebyli kuřata!

Rafaela Lemikina hluboce zasáhlo hromadné vraždění Arménů v roce 1915. Ve svých vzpomínkách s pracovním názvem Naprosto neoficiálně Lemkin napsal: „Byl zabit celý národ a viníci byli propuštěni…“

S profesorem trestního práva Juliuszem Makarewiczem diskutoval o berlínském procesu s arménským mladíkem Soghomonem Tehlirianem, který v březnu 1921 zabil osmanského politika Talata Pašu, odpovědného za zabíjení Arménů. Porota berlínského soudu Tehliriana osvobodila. Podle Lemkina jednal mladý Armén správně. Makarewicz mu oponoval s tím, že suverénní stát může nakládat se svými občany, jak chce, tudíž neexistuje zákon, podle něhož by mohl být Paša zatčen a souzen, protože by tím byla narušena suverenita státu. Svůj právní výklad doplnil o příklad člověka, který vlastní kuřata a pozabíjí je. Lemkin vykřikl: „Arméni nebyli kuřata!“

„Rafael Lemkin se po studiích zaměřil na trestní právo a stal se v Polsku uznávanou právní kapacitou. Od roku 1933 se snažil prosadit zavedení mezinárodního práva trestajícího zločin vyhlazení etnických a náboženských skupin,“ dodává Šimon Krbec.

Genocida

„Od začátku třicátých let Lemkin promýšlel právní ochranu skupin obyvatel. Nepodceňoval Hitlerovy hrozby, obával se o osud Židů. V listopadu 1943 dopsal sedmisetstránkovou knihu Vláda Osy v okupované Evropě. Pro kulturní a fyzické vyhlazení národa vymyslel nové slovo – genocida. Bylo to označení pro skutky zaměřené proti jednotlivcům nikoliv v jejich individualitě, nýbrž jako příslušníkům skupin,“ řekl v rozhovoru pro Reflex právník a spisovatel Philippe Sands, jenž se ve své praxi zabýval případy z Rwandy, Konga i zemí bývalé Jugoslávie a je spoluautorem preambule Mezinárodního trestního soudu.

„Genocida byla v říjnu 1945 u Norimberského tribunálu zahrnuta pod třetí bod obžaloby, tedy mezi válečné zločiny. Čtvrtým bodem byly zločiny proti lidskosti. Na začátku procesu 20. listopadu 1945 o genocidě hovořil francouzský prokurátor Pierre Mounier. Bylo to poprvé, kdy tento termín někdo u soudu použil. Termín genocida znovu vyřkl prokurátor David Maxwell Fyfe, když vedl výslech někdejšího protektora Konstantina von Neuratha. Prokurátor Fyfe vycházel z dokumentu, který Neurath sepsal v září 1940 o tom, jak zacházet s českým obyvatelstvem. Fyfe přečetl úryvky z textu a řekl Neurathovi, jestli chápe, že je obviněn z genocidy, z vyhlazení rasových a národních skupin, protože chtěl zlikvidovat českou inteligenci, vybrané Čechy poněmčit, zbývající evakuovat a nahradit německými obyvateli. Byl to jeden z klíčových okamžiků v norimberském procesu,“ řekl Philippe Sands, jenž se příběhu Rafaela Lemkina věnoval ve své knize Návrat do Lvova.

Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů 9. prosince roku 1948. 

Rafael Lemikn byl na začátku padesátých let nominován na Nobelovu cenu míru. Zemřel v New Yorku téměř v zapomnění na zástavu srdce 28. srpna 1959. Na pohřeb mu přišlo sedm lidí.

Kde najdete vlak Lemkin?

Praha-Masarykovo nádraží, 7. kolej, 25. dubna–29. dubna

Kolín, 1. května–6. května

Praha-Masarykovo nádraží, 7. kolej, 8. května–20. května

Rakovník, 22. května–24. května,

Ústí nad Labem-Střekov, 26. května–31. května

Vstup je zdarma, denně od 11:00 do 18:00.