Výčepní až z Japonska přijel do Prahy, aby vyběhl 41 schodů s 10 půllitry. Byla to další Pinkasova noční můra
Výčepní ze sedmi zemí se tento týden sjeli do Prahy utkat v klání, v němž se nehodnotila jen kvalita čepování piva. Důležitá byla i rychlost a šikovnost. V srdci Prahy se konal již 13. ročník závodu Pinkasova noční můra, který má bohatou historii. A jelikož jsme v Reflexu fanoušci piva, šli jsme se na klání podívat.
Pivo teče, pěna kape na dlažební kostky a půllitry cinkají. Je slyšet skandování výčepních fandících svým kolegům i rivalům v několika různých jazycích. Náhodní kolemjdoucí se nejdříve dívají udiveně, ovšem poté, co zjistí, že mají možnost získat zdarma půllitr profesionálně načepované plzně, připojují se ke skandujícímu davu kolem hospody u Pinkasů. Dav kolem výčepu je tak velký, až fanoušci uhýbají běžícím výčepním těsně, než proběhnou, jako tomu bylo na závodech rallye v minulém století. Všeobecná vřava, skandování jak na fotbale a dobré pivo tvoří jedinečnou atmosféru. Tak vypadal letošní ročník závodu Pinkasova noční můra.
41 schodů
Tenhle fascinující závod se konal poprvé v roce 2010, ale jeho myšlenka se vztahuje až k roku 1843, kdy Jakub Pinkas, zakladatel restaurace, změnil způsob, jakým se pivo hostům podávalo. „V té době se pivo čepovalo do džbánu, ze kterého si ho hosté u stolu nalévali do sklenic. Jakub Pinkas ale začal čepovat přímo do půllitrů ve sklepě, odkud je následně obsluha vynášela hostům. Ze sklepa, kde bylo pivo u ledu, běhali do prvního patra, čímž zdolávali 41 schodů. Za celodenní směnu překonali až pětadvacet tisíc schodů. Díky tomuto novému způsobu servírování dostávali hosté pivo vždy vychlazené a čerstvé,“ připomíná historické kořeny soutěže Karel Doubek, ředitel společnosti, která provozuje Restauraci U Pinkasů.
Jak se pivo podávalo, nám předvedli číšníci Václav Bízek a Jaroslava Hrbková, kteří U Pinkasů pracovali už v druhé polovině minulého století a nyní jsou v důchodu. To ale ani jednomu z nich nebránilo ve vynesení 15 piv v historických půllitrech. Pan Bízek mi ukazuje článek z německého dobového listu z roku 1986, kde má piva naskládaná i na sobě. Říká, že mu práce někdy chybí, ale schody by už nevyběhl. To nechybí ani paní Hrbkové, přesto mě zavede do mezipatra, kde má vystavenou fotografii z roku 1968, na které na stejném místě s úsměvem a drží najednou 15 půllitrů.
Kvalifikační kolo
Kvalifikace se zúčastnilo dohromady 25 výčepních z Česka i ze zahraničí. Trasa se od té finální značně liší. Začíná se u venkovního výčepu před hospodou a výčepní musí proběhnout přes vedlejší vchod na zahrádku ve dvoře a pak přes hospodu zpět k venkovnímu výčepu a položit na něj půllitry. Těch bylo v kvalifikaci zatím jen šest. Jelikož se nehodnotí jen rychlost, ale i kvalita načepovaného piva, Václav Berka, vrchní sládek Plzeňského Prazdroje, mohl udělit až pět trestných bodů, které zhoršovaly čas. U kvalifikace dokonce došlo k první a jediné diskvalifikaci. Jedna ze soutěžících jeden z půllitrů rozbila, a nedopravila ho tak do cíle.
Po kvalifikaci se bavím s Kotarem Nonomurou, soutěžícím, který na závod dorazil až z Tokia. Říká, že do Česka nepřijel jen na Pinkasovu noční můru, ale i na Pilsner Fest, který začíná dnes a pokračuje zítra v Plzni. „Závod absolvuji již podruhé, loni jsem tu byl prvně. Pinkasova noční můra mě hrozně baví a jsem rád, že můžu v tomhle závodě reprezentovat Japonsko. Zároveň je to pro mě skvělá příležitost udělat si přátele v evropských zemích,” říká Kotaro. Pracuje jako výčepní v plzeňské hospodě New Tokyo v japonské metropoli. Ta se sice specializuje na plzeňské pivo, ale nabízí také další evropská piva, která jinde v Japonsku nenajdete.
Finále
Do finále se probojovalo 15 nejrychlejších a nejšikovnějších a závod se přesouvá dovnitř na historickou trasu. Výčepní musí načepovat deset půllitrů ve sklepním výčepu a donést je odborné porotě do prvního patra. Musí tak zdolat 41 schodů. Mám sice přidělené místo v prvním patře, abych mohl sledovat finální sprint, ale dlouho sedět nevydržím. Ze sklepa je totiž až nahoru slyšet skandování, jak se všichni navzájem podporují.
Dole je plno, že se nedá hýbat, v davu je vytvořena jen jedna malá ulička od výčepu ke schodům, aby závodící měl volnou trasu. Hned jak s čepovanými pivy vyběhne, další se rozbíhají za ním a skandují jeho jméno. Nahoře následuje rozdávání piv porotě a plácání po ramenou. Po každém běhu bylo třeba vytřít schody, byly celé od piva a hrozilo, že to dalším výčepním uklouzne.
Výhercem letošního závodu se stal polský výčepní Jacek Maliszewski z Varšavy. Je to jeho druhé vítězství, poprvé zvítězil v roce 2019. Druhé místo získal loňský vítěz z minulého roku Lukáš Pešík z restaurace Červený Jelen a bronz převzal domácí Jakub Stach z Restaurace u Pinkasů. Kotaro se do finále bohužel neprobojoval.
