Nedůvěra, strach a naštvání: V Praze se konala třetí demonstrace na podporu Palestiny
Občanská iniciativa Ne našim jménem! - Za spravedlivý mír na Blízkém východě uspořádala již třetí demonstraci na podporu Palestiny. Krátce před půl šestou se na Loretánském náměstí začaly tvořit první hloučky lidí. Markéta Juřicová z politické strany Levice rozdávala koláčky. Kromě arabštiny bylo hodně slyšet i angličtinu.
Anglicky mluvila i mladá Andrea z Norska. Přijela do Prahy studovat na Karlovu univerzitu a byla značně nervózní z každého, kdo na demonstraci pořizoval fotografie. Podle ní totiž mnoho českých univerzit monitoruje, kdo se demonstrací účastní a těm potom chtějí odebrat víza. Andrea přišla, protože vízum ke studiu v Česku nepotřebuje a tak se nebojí vyjádřit svůj názor. „Jsem překvapena, kolik mladých lidí na univerzitě nechce otevírat kritickou debatu a přejímají oficiální postoj vlády,” dodala Andrea a připojila se ke svým kamarádům, které zná z Karlovy Univerzity.
Mezinárodní studenti na demonstraci
Kousek dál postával malý hlouček lidí s izraelskou vlajkou, narozdíl od většiny demonstrujících, byli všichni ve středním věku a měli sebou i děti. Petra, která žije v Praze a na konci devadesátých let pobývala v Izraeli, nerozumí tomu, co tady protestující skandují. Podle ní teror způsobují hlavně Palestinci, kteří se sebevražedně odpalují v izraelské veřejné dopravě nebo židovských podnicích.
Petra musí přerušit své vyprávění o zážitcích, které v Izraeli nabyla. Demonstrující totiž skandují mnohem hlasitěji než na začátku. Od hesel jako „Od řeky po moře, Palestina musí být svobodná” až po „Stop genocidě v Gaze”. Mezi nejhlasitější skandující patří uprostřed davu skupina pěti mladých mužů. Všichni jsou z Egypta a všichni v Praze studují na ČVUT. Stejně jako Andrea jsou i oni značně nedůvěřiví a před tím než mi dovolí položit jim několik otázek, pečlivě si na Googlu hledají informace o Reflexu, snaží se zjistit, zda nejsem od policie nebo z jejich univerzity.
Médiím nevěříme
Zhruba po hodině se dav přesouvá k Pražskému hradu, kde chce jeden z pořadatelů, podle jeho slov, objasnit některé spekulace. Demonstrace prý není podporou Hamásu ale podporou lidských práv, která jsou Izraelci neustále porušována. Striktně se vymezuje vůči přesunutí české ambasády do Jeruzaléma a opakuje, že mír na Blízkém Východě nenastane, dokud bude Palestina pod okupací. Pozornost poutá procházející skupina ortodoxních Židů, co jsou v Praze na dovolené. Dávají se do řeči s jedním z protestujících a velmi rychle je odděluje antikonfliktní tým. Na mou přítomnost reagují nejagresivněji, chtějí abych si vymazala z telefonu fotografie, na kterých ani nejsou zachyceni. Jejich nedůvěra je šokující, mladá dívka, které doprovází židovskou skupinu nechce, abych stála v jejich blízkosti. Jsem z médií a nedá se mi prý věřit. Z druhé strany se mezitím ozývá, že prozápadní média neinformují o palestinském utrpení, nedá se jim prý věřit. V tom jediném se obě strany shodnou.
Poslední část demonstrace se odehrává na Malostranském náměstí před sněmovnou, kde účastníci stojí zhruba půl hodiny a poslouchají to, co již bylo řečeno. Skandují. Poslední eskalace konfliktu mezi Izraelem a Palestinou je prý nadějí, Palestinci jsou odhodlanější než kdy dřív se postavit útlaku. Děkují za podporu a demonstraci ukončují. Trvala dvě hodiny a sešlo se na ni dost zahraničních studentů. Těžko říct jak velká by bez jejich účasti nakonec byla.
