30 dní zajetí a strachu. V Tel Avivu se sešli příbuzní rukojmích teroristů v Gaze k protestu za jejich propuštění
Prostor před telavivským muzeem umění se zaplnil rodinami a příbuznými rukojmích v Gaze. Mezi sochami a upoutávkami na nadcházejí výstavy si příbuzní postavili stany a židle. Sedí v kruhu, nemluví, často drží cedule se jmény a fotografiemi svých blízkých a čekají. Vyjadřují si tak podporu sobě navzájem a zároveň vytvářejí tlak na vládu, aby pro osvobození jejich blízkých udělala vše. Hamás podmiňuje vadání izraelských rukojmích propuštěním všech vězňů Hamásu, to staví izraelskou vládu do složité situace a příbuzné do velké nejistoty a úmorného čekání.
Náměstí rukojmí, tak zní nové jméno prostoru před Muzeem umění v Tel Avivu, kde se v sobotu sešly tisíce lidí, aby dali najevo, že jsou připraveni udělat vše pro propuštění izraelských zajatců. Datum protestu má kromě smutného blížícího se měsíčního výročí od zajetí a masakru civilistů i druhou symbolickou rovinu, protože 4. listopadu 1995 byl zavražděn tehdejší izraelský premiér Jicchak Rabin. Celosvětově proslul hlavně historickou mírovou dohodou ze září 1993, která vedla ke vzniku palestinské autonomie a měla vysoké ambice v urovnání konfliktu na Blízkém Východě.
Hlavní heslo protestu je jednoznačné - #BringThemHome a nejviditelnějším symbolem celé akce je několik metrů dlouhý stůl, který má připravené desítky židlí pro lidi, které drží Hamás v Gaze. Symbolika stolu se ukrývá právě v počtu židlí, protože aby se za něj mohli posadit všichni unesení musel by být ještě minimálně pětkrát delší. Tolik místa náměstí nemá, což jenom názorně ukazuje, jak vysoké je číslo 242. Pro rodiny a příbuzné unesených je nejspíše ještě horší skutečnost, že jejich blízcí jsou pouhých 70 kilometrů odsud.
Protestující již deklarovali, že místo neopustí, dokud nebudou všichni unesení zpátky doma. Jsou unavení, ale odhodlaní své slovo dodržet. Snaží se odpovídat na otázky novinářů i kolemjdoucích, na které již odpověděli mockrát. Trpělivě odpovídají i na mé otázky a jsou příjemně překvapení, když zjišťují, že jsem z Česka. Všichni moc dobře ví, jak se Česká republika postavila k rezoluci OSN o humanitárním příměří. Slyším slova díků a chvály. Všichni dotázaní se shodují na tom, že příměří je nutné, ale až potom, co budou propuštěni všichni rukojmí v Gaze. Rodiny se také rozčilují nad tím, že o humanitární pomoci uneseným nepadlo ani slovo. Světové veřejné mínění jde samozřejmě stranou, pro vysvobození unesených Izraelců jsou připraveni obětovat hodně a vyzývají Benjamina Netanjahua, aby se nebál činit velká rozhodnutí nehledě na veřejné mínění.
Včerejší demonstrace byla narušena raketami, které Hamás odpálil na Tel Aviv a přilehlé oblasti, válka je všudypřítomná a včerejší rozeznějí sirén jenom podtrhlo, jak křehký je balanc mezi snahou o svrhnutí Hamásu a vyjednáváním o propuštění všech rukojmích z Gazy.
