Karvinská schizofrenie: Moře, ghetto a beznaděj aneb Jak se žije ve vytěženém hornické městě?

O Karviné se povídá mnoho negativního. Že většina tamních pobírá sociální dávky, že město vymírá a vysídluje se, že drogy jsou k mání na každém kroku a v noci se v tamním parku přepadá a znásilňuje. Většina z toho (hlavně to poslední zmíněné) není pravda. Respektive ne tak úplně. 

Protože záleží na tom, kde sjedete z hlavní cesty, jež toto příhraniční slezské město protíná. Nalevo vjedete do opraveného histo­rického centra s obchody, úřady, kavárnami, zámečkem, parkem s lodičkami. Odbočení opačným směrem vás vrhne do vybydleného ghetta, jehož ulicemi se rozhodně nebudete chtít procházet. Ovšem pokud se vydáte stejným směrem o křižovatku dřív, projedete upraveným sídlištěm a o vyloučené lokalitě o pár ulic dál nebudete mít tušení. Dost možná na ni během svého zdejšího pobytu ani ne­narazíte.

Totéž se může stát, projedete-li průtahem až na okraj zástavby, kde vás okouzlí karvinské moře na horizontu s důlními věžemi, o kousek dál zátiší s dalším „rybníkem“ (v této oblasti se nejčastěji jedná o zavodněné pozůstatky těžební činnosti) a slavným šikmým kostelem.

Taky ale můžete jet příliš rychle a najednou se proberete až na kraji Ostravy. Což je nejčastější scénář. Karviná zkrátka není turistický trhák. I lidé z Ostravy nebo ne­dalekých Beskyd se na ni často dívají jako na místo spojené s boomem hornictví, jehož čas dávno skončil a ono postupně tam, kdesi stranou na polsko-slezském pomezí, vy/umře.

ULICE JAKO HRANICE

Karvinou jsem zajisté už mnohokrát během svého života cestou z Beskyd do Ostravy projela. Jen jsem o tom nevěděla. Teď stojím ve všední den dopoledne na téměř prázdném náměstí, jehož domy jsou opravené a na první pohled to tady nic nehyzdí. V jedné z kaváren, která si atmosférou ani nabídkou nezadá s těmi nejlepšími v Brně či Praze, se od číšníka dozvím, že takhle ospalé a bez lidí je město v podstatě pořád. Koneckonců není léto a prázdniny, lidé jsou v práci nebo doma, děti ve škole… Odpoledne a večer se to prý trochu změní. Strávím tu několik dní (tedy i večerů), ale všechny se ponesou ve znamení prázdných ulic a poloprázdných podniků. Aspoň se tu dobře parkuje. 

Když se ptám – v podstatě všude, kam přijdu – na problémy s nepřizpůsobivými, kriminalitou, nezaměstnaností a drogami, místní většinou jen s povzdechem odtuší, že všude je něco a že se hrozně přehání. V Karviné žijí rádi a prý se jim tu žije dobře.