Josef Suchár plní víc funkcí, kromě faráře je třeba údržbář. Je totiž původním povoláním elektrikář a před revolucí pracoval například v brněnském Zetoru.

Josef Suchár plní víc funkcí, kromě faráře je třeba údržbář. Je totiž původním povoláním elektrikář a před revolucí pracoval například v brněnském Zetoru. Zdroj: Zbyněk Pecák

Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v 18. století, vyhořel na konci druhé světové války po palbě rudoarmějců a zásahu protitankovou střelou. V roce 1960 byl určen k demolici poprvé.
Velké svatby i pro sto lidí. V budově pod kostelem je bistro, pivovar a velký sál.
Pavel. Ač je povahou tulák, dnes žije se svou ženou Míšou na vsi ve středních Čechách a věnuje se slepičkám.
Prorok! Kněz vonící po motorovém oleji koštuje novou várku piva Prorok. Že by nová podoba katolické církve?
Bohoslužby pod „otevřeným nebem“. V rámci rekonstrukce byl kostel zastřešen částečně prosklenou střechou podle návrhu Jiřího Starého a Petra Dostála.
6 Fotogalerie

Dělník Boží vonící po chmelu a oleji. Jak se vede Otci neratovského zázraku?

Petr Vrabec

Místo zázraků. Tak se už několik desítek let říká malebné obci Neratov, zapadlé na východě Orlických hor. Komunisty zanedbanou sudetskou vísku s polorozbořeným kostelem se rozhodl prakticky hned po revoluci zachránit tajně vysvěcený kněz Josef Suchár. Spolu s ním se do obnovy pustily dvě pěstounské rodiny, Malíkovi a Němcovi. A dohromady zde v komunitě vychovaly osmnáct vlastních i osvojených dětí. Jak se jim vede?

Pan farář nás tenkrát ­úplně pobláznil, pousměje se při pohledu do minulosti Jana Němcová, dnes předsedkyně spolku Sdružení Neratov. Právě ona před třiceti lety spolu se svou sestrou Marií vyslyšela prosby faráře Josefa Suchára a spolu s početnými rodinami patřily mezi první novoosídlence Neratova. Rodina Němcových opustila Prahu a ke svým pěti dětem si postupně jako pěstouni přibrali dalších šest děcek, z toho dva kluky s Downovým syndromem. Rodina Malíkových předtím žila v malé jihočeské vsi Lubná.

Farář Suchár a pěstounské rodiny osidlující opuštěnou sudetskou ves mě zaujali již před čtvrtstoletím. Tehdy byly zdejší děti ještě veskrze malé. Nejvíc z nich vyčníval malý Pavel z dětského domova, který přibyl k Němcovým spolu se svými dvěma sestrami. Tenkrát jsem mu věnoval titulek: Prostě mu chybí táta. Jak je na tom dnes?

KDYŽ OTEC CHYBÍ

„Pavel měl období, kdy se toužil vrátit k otci. Ale ten si děti bral jen občas na víkend a vždycky jim něco namluvil. No a děti berou všechno strašně vážně,“ vzpomíná Jana Němcová na problematické období, které tehdy s osvojenými dětmi prožívali. Časem se ale nakonec vše utišilo, srovnalo a trojice sourozenců zapadla do nové rodiny.

Dnes už se velká část dětí rozletěla do světa. „Jedna sestra pracuje ve školce, další v keramickém závodě, dva bráchové dělají ajťáky v Praze. Jo, a taky brácha Michal je v Praze, ten tam zase vozí lidi s handicapem,“ vypočítává jedna z dcer Němcových, Klára Kadlecová, jež se sestrou Zdislavou žijí s rodinami nadále v Neratově. A ještě zde pochopitelně zůstali u rodičů i Jarda a Roman, kluci s Downovým syndromem. Druhý z bratrů ale bohužel před časem zemřel na covid.

Pavel, o němž jsem poprvé psal už před čtvrtstoletím, dnes žije s druhou manželkou v malé obci ve středních Čechách a živí se jako řidič kamiónu. Vozí z Česka chlazené výrobky do maďarské centrály Teska a při cestě zpět vozí chlazené výrobky ze Slovenska. Spolu se ženou Michaelou a tchánem a tchyní si koupili větší dům a přestavují ho na dva byty a výminek pro babičku a dědečka manželky.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!