Oběti ve stínu systému: Násilí v rodinách roste, při sporech rodičů o děti ho ale soudy mnohdy včas neřeší

Ponižování, křik, vynucování sexu, rozbíjení nábytku. To vše před dětmi. Tak popisuje paní Hana H. soužití s manželem, od něhož před třemi lety se dvěma malými dětmi odešla kvůli domácímu násilí. Od té doby se spolu soudí o svěření dětí do péče. Trestní oznámení na něj ale nepodala. Nikdy ji také přímo nebil. O psychickém týrání mluví od začátku, pro soud se jí ho ale dosud nepodařilo prokázat. „Začalo to snižováním sebevědomí, že jsem neschopná v úklidu, a později už jsem měla i zdravotní problémy a bála se o život, tak jsem odešla,“ popisuje matka dvou dětí. 

Jsme oběti

Otec dětí ji obvinil z jejich únosu, nařčení z násilí odmítá. Od té doby běží soudní pře o návratu matky do místa bydliště a finální svěření dětí do péče. „Myslela jsem, že se to odchodem zlepší, ale stupňovalo se to. Při předávání dětí mě bývalý partner a otec dětí dokonce fyzicky napadl, ony byly svědky. Soudu jsem předložila zprávy od odborníků z intervenčního centra a Bílého kruhu bezpečí, jejich vyjádření ale bagatelizoval. A OSPOD to nezajímá od počátku. Už na první schůzce mi pracovnice řekla, že ji nezajímá, v čem jsem žila. Že je jen potřeba, abychom se s otcem dohodli a aby děti bydlely blízko. Celé tři roky se tento orgán o děti nezajímal, neviděl je, což mohu doložit. Až teď, šest dní před vynesením rozsudku, si děti náhle předvolal,“ říká paní Hana.

Základní soudní dokumenty k případu má Reflex k dispozici. Bližší informace ale prakticky není možné ověřit. OSPOD se odvolává na mlčenlivost. Na dotaz, zda je možné, že by s dítětem v opatrovnickém řízení přes dva roky pracovník vůbec nemluvil, odpověděli, že nic takového nezjistili: „Z kontroly spisové dokumentace, jež vychází ze standardu kvality, nebylo Vámi uváděné zjištěno. Byla kontrolována ze strany vedoucího, tedy nejednalo se o veškerou spisovou dokumentaci. Zaměstnanci OSPOD postupují v souladu se zákonem,“ píše vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu v Brandýse nad Labem Jan Vaněk.

Všechna tvrzení v případu rozřeší na základě důkazů soud. K němu už si paní Hana sehnala i potřebný znalecký posudek a čeká i na vyřízení podaných stížností na státní orgány. Dosavadní průběh ale vnímá jako šikanu ze strany institucí. „Je to, jako když bijete hlavou o zeď a nikdo vás neslyší,“ říká. 

Obdobnou zkušenost popisuje i Jana B. z Brna. Ta se s bývalým partnerem o nastavení péče o syna soudí už pět let. Podle svých slov utekla z patologického vztahu, ve kterém ji partner a otec dítěte manipuloval, separoval od přátel a neustále držel pod kontrolou. Psychické týrání ale údajně ze strachu nehlásila. Teď má podezření i na násilí otce vůči synovi. Ten prý k otci nechce a má psychické problémy. „Odešla jsem, protože mě naprosto oddělil od okolí, přátel a snažil se mi zamezovat i v kontaktu s rodiči. Měla jsem z něj strach. Byl schopen se vrátit z práce domů, aby se přesvědčil, že jsem doma. OSPOD jsem vše napsala, zasílala zprávy i to, že mám podezření, že otec syna bije. Podat na něj trestní oznámení jsem se bála i proto, že i když o tom opakovaně mluvím na OSPOD, tak prostě potřebujete důkazy. A bývalý partner mě také pořád na dálku stalkuje. Ptá se na jména mých přátel, s kým se stýkám, ať už u synových lékařů, nebo třeba ve školce. Navíc mám pocit, že pro OSPOD jsem hysterická labilní matka, co otravuje. Bagatelizují synův zdravotní stav, neověřují si fakta. A když si pozvali syna, tak jsem sociální pracovnici požádala, jestli by mohla udělat zápis z té schůzky a synovi ho přečíst, aby ho odsouhlasil, a na to řekla, že si se synem jen malovali a žádný zápis není,“ popisuje. U soudu potom řekla, že jí syn řekl, že ho táta bije, „ale protože nebyl schopen odpovědět na do­plňující otázky, je to patrně manipulace ze strany matky“, popisuje Jana B.