Už to není, co to bývalo: Do Prahy dorazili příznivci Nočních vlků, hrála ukrajinská hymna, chyběla ta ruská
Motorkáři z MC Europe, odnože ruského motorkářského klubu Noční vlci, přijeli do Prahy uctít památku padlých rudoarmějců. Před bránou Olšanských hřbitovů na ně čekala zhruba stejně početná skupina odpůrců a ještě o něco větší skupina novinářů s fotografy. Akci zachraňoval poslanec za SPD Jaroslav Foldyna, který si užíval zájem dezinformačních webů i starších dam.
Krátce před jednou odpoledne dorazila před Olšanské hřbitovy skupina 25 až 30 motorkářů. Většina z party drsně vypadajících chlapíků měla na sobě ikonické kožené bundy americké Harley-Davidson, motorku téže značky už měl málokdo. Stav většiny motorek odpovídal zhruba tomu, v čem se nesla celá akce: už to není, co to bývalo.
Po sesednutí z vozidla se na každého “vlka” sesypali zhruba dva fotografové a jeden novinář. Nejvýraznější tváří byl bezpochyby Jaroslav Foldyna, který si podal ruku s každým, kdo zrovna stál okolo. Za pískání a křičení odpůrců dal hned z kraje rozhovor kamarádovi z Raptor TV. Bohužel pro něj netrval moc dlouho, jelikož vůdce gangu Marek přerušil vlčí mediální výsluní se slovy: „No tak chlapi, držte formaci po třech.” Krátce na to se opravdu začaly formovat trojičky pěkně za sebou. V první řadě byl vůdce Marek a ve druhé pak Jaroslav Foldyna. Za průvodem pokračovali příbuzní nebo kamarádi motorkářů a potom novináři.
Řečník Foldyna i dojatá Semelová
U pomníku vojákům Rudé armády se konala nejpodstatnější část celé akce, která netrvala déle než 25 minut. Organizátoři přinesli velký reproduktor, který se snažili zprovoznit dříve, než Marek zase zformuje všechny vlky do trojiček. A potom to vypuklo. Začala hrát česká hymna (což bylo trochu zklamáním pro některé účastníky, kteří očekávali trochu lepší muziku). Úkol pro ty, co přišli uctít památku padlých, nebyl složitý. Prostě tiše stát a myslet na vlast. Bohužel Jaroslav Foldyna to úplně nezvládl. První část hymny totiž psal smsku, dokud jej jeho kolega neupozornil, že toto není úplně gesto vhodné pravého vlastence. Následovala slovenská hymna a potom bylo trapné ticho. Všichni totiž čekali, kdy začne hrát ruská hymna, ale to se nestalo. A tak pár opravdových srdcařů si ji prostě začalo zpívat samo. Opodál postávala soudružka Marta Semelová, viditelně dojatá.
Pro navození té správné atmosféry, a taky pro zklamané, kteří marně čekali na ruskou hymnu, začala hrát nějaká jiná ruská “hitovka”, kde refrénem bylo slovo “žít”. Dojemný a pomalý duet opravdu navodil velmi emotivní atmosféru, kterou především postarší dámy prokazovaly slzením a nadšeným fotografováním klanících se motorkářů, kteří po trojících pokládali karafiáty. Písnička postupně přecházela do své rapové části a skoro to vypadalo na slušnou diskotéku, když v tom ji organizátoři přerušili, protože se potřebovali posunout dále v programu. Došlo na proslovy. Nejdříve nastoupil šéf českých příznivců vlků, již zmiňovaný Marek, který povídal o tom, jak za ním na Slovensku chodili vnuci padlých sovětských vojáků a děkovali. V podobném duchu se nesl i proslov slovenského šéfa Michala. Za ním nastoupil i David a jakýsi Uli. Proslovy byly k nerozeznání stejně jako jejich vzezření.
Nechyběla ani kritika české vlády
Nejlepší na konec byl Jaroslav Foldyna, který opravdu vybočoval. Projevily se v něm totiž roky zkušeností v Poslanecké sněmovně. Jeho proruské postoje jsou dobře známé, takže nepřekvapilo, když vyjádřil nepochopení, které má pro odpůrce. On totiž dle jeho slov nedělá nic špatného, přišel, aby vyjádřil vděčnost lidem, kteří položili své životy. Zdůraznil také, že toto není politická akce, potom volně přešel ke kritizování současné české vlády a dokonce se zapřemýšlel nad dnešním stavem nacismu v Evropě. Sklidil zdaleka největší potlesk. Nakonec řečníci vyjádřili své nadšení nad tím, kolik mladých lidí na akci dorazilo. V tu chvíli jsem stála v první řadě, obklopena dalšími mladými novináři. Byli jsme trochu na rozpacích. Máme jim to říct?
Vítáme delegáty ruské teroristické federace
Po cestě zpátky k motorkám jsem se snažila oslovit nějaké opravdové příznivce, a zeptat se jich třeba, jak dlouhou cestu do Prahy vážili. Bohužel, nikdo se mnou nechtěl mluvit. Až na vůdce českých vlků Marka, který z nich vypadal nejdrsněji, ale ukázalo se, že tomu tak není. Společně s našim fotografem Zbyňkem Pecákem jsme si všimli, že většina motorkářů má buď na bundách vyšito, nebo přímo na tělech vytetováno dvoučíslo 14:23. Oslovila jsem tedy nejpovolanějšího - Marka a zeptala se, co za tetováním stojí. Usmál se a řekl: „To je tetování našeho gangu.” Z té odpovědi jsem byla docela zklamaná a tak se Marek snažil situaci zachránit tím, že mi ukáže jiné tetování. Prstem ukázal na své levé zápěstí, kde měl nějakou větu v azbuce. Po chvíli mu došlo, že neumím rusky. „Vy neumíte rusky? To znamená, že k cíli vede spousta cest.”
Po cestě zpátky už na motorkáře zase čekalo pískání a volání, že Putin je vrah. nepřehlédnutelný byl i transparent “Vítáme delegáty ruské teroristické federace”, za kterým stálo sdružení Kaputin a zástupci stran Volt Česko a Volt Slovensko. Jaroslav Foldyna ještě rozdal pár rozhovorů a nakonec zazněla i další hymna. Ta ukrajinská.
