Jiří Paroubek agitoval na náměstí v Teplicích. V kampani do eurovoleb mu pomáhá Miloš Zeman.

Jiří Paroubek agitoval na náměstí v Teplicích. V kampani do eurovoleb mu pomáhá Miloš Zeman. Zdroj: Zbyněk Pecák

Jiří Paroubek agitoval na náměstí v Teplicích. V kampani do eurovoleb mu pomáhá Miloš Zeman.
Jiří Paroubek agitoval na náměstí v Teplicích. V kampani do eurovoleb mu pomáhá Miloš Zeman.
Jiří Paroubek agitoval na náměstí v Teplicích. V kampani do eurovoleb mu pomáhá Miloš Zeman.
Jiří Paroubek agitoval na náměstí v Teplicích. V kampani do eurovoleb mu pomáhá Miloš Zeman.
Jiří Paroubek agitoval na náměstí v Teplicích. V kampani do eurovoleb mu pomáhá Miloš Zeman.
41 Fotogalerie

Mrtvo v Teplicích: Paroubek už nikoho nezajímá. Zeman na pódiu s Tygrem málem usnul

Martin Bryś

Volby do evropského parlamentu zajímají málokterého voliče. Opačně je tomu u politiků, kteří mají v těchto volbách i kvůli malé volební účasti snazší cestu do funkce. Proto jsou evropské volby oblíbené u začínajících a méně známých politiků, nebo naopak u těch, kteří se pokouší o svůj comeback. Byť třeba několikátý. A tak došlo k tomu, co by si kdekdo myslel, že již patří dávné minulosti. Jiří Paroubek se vrací.

Ve čtvrtek se na Zámeckém náměstí v Teplicích konal předvolební mítink ČSSD. A ne, není to Česká strana sociálně demokratická. Ta po svém nedávném rebrandingu na SOCDEM o tuto zkratku přišla a poněkud lišáckým způsobem se jí ujal Jiří Paroubek. Ten se letos stal předsedou strany Česká suverenita sociální demokracie a jde s ní do evropských voleb.

Pachatel se vrací na místo činu

Jedeme po dálnici z Prahy na sever, a čím víc se blížíme k Teplicím, tím je počasí lepší. Máme tedy šanci, že to Paroubek kvůli větru a dešti dnes neodpíská. Na Zámecké náměstí do Teplic přijíždíme asi dvě hodiny před ohlášeným začátkem akce, abychom si stihli vyfotit příjezd Miloše Zemana. Toho si totiž Jiří Paroubek s sebou bere jako tahák do kampaně. Jenže jedeme pozdě. Před hotelem Prince de Ligne už stojí černá limuzína s majákem. A to nemůže být nikdo jiný než exprezident. Chceme se jít podívat dovnitř, ale manažerka hotelu nás už ve dveřích obrátí, že prý dnes je pro veřejnost zavřeno. Na chodníku před hotelem tak máme alespoň čas zavzpomínat, jak se právě v tomto hotelu konala narozeninová párty severočeského kmotra Petra Bendy. Na tuto oslavu tehdy zašel i Jiří Paroubek, Jiří Šlégr a další osobnosti spojené s ČSSD(tou původní) a mnoho nejen severočeských prominentů. Na tom by nebylo nic špatného až na to, že zrovna panovaly tvrdé covidové restrikce. Z oslavy se stal skandál a předsedu Národní sportovní agentury Hniličku tahle eskapáda stála mandát poslance, stejně tak rezignoval i krajský ředitel policie Libereckého kraje Vladislav Husák.

Ale dost k minulosti. ČSSD už není tou starou stranou. I když má své staré kmotry. A nejen je, po chvíli z hotelu vychází Jana Volfová, bývalá poslankyně bývalé ČSSD, a jde zkontrolovat, jak na náměstí probíhají přípravy. Je tady trochu zvláštní atmosféra. Počasí se vybralo, kulisy historického a pěkně upraveného náměstí vybízejí k odpočinku a do toho Jana Volfová zuřivě přechází ze strany na stranu a komanduje zvukaře. Působí dojmem, že celou akci pořádá a má nejspíš obavy z toho, že na náměstí kromě jí a pár novinářů vůbec nikdo není.

Půl pátá se pomalu blíží a pořád to nevypadá, že by se náměstí mělo nějak zaplnit. Na okolních lavičkách posedává pár důchodců, ale prostranství je prázdné. Volfová se vyšplhá na pódium a posouvá začátek o dalších patnáct minut. Mezitím v hotelu údajně probíhá tisková konference. Proč údajně? Protože na tuto tiskovku nemáme coby novináři přístup. Okolo pódia hlídkují nabušení hoši ze soukromé ochranky. V černo-zlatých tričkách vypadají jako vyhazovači z diskotéky. Potisk triček prozrazuje jejich sounáležitost s místní tělocvičnou bojových sportů.

Tygr na pódiu

Z ničeho nic se ozve povyk, to zrovna z hotelu vyjíždí exprezident Miloš Zeman. Okolo něj jde pár mužů z ochranky a po připravené plošině ho vyvezou na pódium. Okamžitě se objeví menší hlouček, po kterém tu dosud nebylo ani památky, a jde se z blízka podívat na prezidenta. K pódiu se dále blíží Jiří Paroubek spolu s Petrem Bendou a nějací další lidé, které zatím neznáme. Jana Volfová oficiálně zahajuje mítink, vítá přítomné politiky a předává mikrofon pánovi, kterého představí jako Davida Tygra Ploce. Tygr je prý proto, že se umí dobře rvát. Pan Tygr tu reprezentuje stranu DOMOV, hořekuje nad neschopnými politiky v Bruselu a přeje si je všechny do jednoho vyměnit. Jeho projev není nijak zajímavý, taková slova opakuje kdekdo z marginálních politických stran. Zajímavější je to, co tady pan Tygr neříká. Jeho strana DOMOV je totiž ukázkovým kolaborantským spolkem. Přejí si nakupovat plyn přímo od Gazpromu, vystoupit z EU a NATO a místo toho hledat mezinárodní spolupráci v rámci uskupení BRICS. Jejich halucinogenní program pak korunují prohlášení o tom, že na Ukrajině vládne nacistický režim a že by si přáli omezit letecký provoz nad Českou republikou kvůli škodlivosti chemtrails. To, že se Paroubek postaví na jedno pódium s tímto člověkem, je projev evidentního politického zoufalství. A co si o tom asi myslí Miloš Zeman?

Po vystoupení pana Tygra si bere slovo Jiří Paroubek. Za ty roky mimo politiku neztratil nic ze své rázovité dikce. Hovoří tu o mezinárodní politice, inflaci, energetice, rakovině… Ke každému tématu hází čísla, kolik co stojí a kde na to vzít. A tak pomalu zabředáváme do verbálního guláše, kde se míchají oligopoly, miliardy eur a miliony dolarů a mám intenzivní pocit, že drtivá většina návštěvníků mítinku rozumí možná každému třetímu slovu. Miloš Zeman mezitím vypadá, že se zuby nehty musí držet, aby neusnul.

I když to s Paroubkovým slovníkem vypadá, že neví, kam přijel, z ideové stránky je mu to jasné naprosto. Kritizuje současnou vládu, říká, že musí dostat ve volbách výprask. Publikum není tak umírněné a ozývají se tu spontánní výkřiky, že vláda jsou hajzlové. Paroubek se také vymezuje proti svým bývalým spolustraníkům ze SOCDEM. Na rozdíl od něj prý nejsou autentická levice. Zapomíná, že jeho nová strana byla ještě nedávno profilována jako národovecká pravice. To, že se Paroubek zcela orientuje na politické mapě tohoto regionu, dokládá i fakt, že se nijak nevymezuje vůči Andreji Babišovi. Dokonce říká, že rozumí lidem, kteří ho volí, a že není vůbec špatný. Na politických agitacích je tohle věc nevídaná. Nějak zapomíná dodat, proč by tedy měl někdo volit jeho.

Ticho, mluví prezident

Paroubkův projev se zbytečně natahuje, už zabředává do skutečných nesmyslů. Válku na Ukrajině srovnává s tím, jako kdyby Češi bojovali se Slováky. To by prý byl první dezertér. Nákupy nových zbraní bere za předražený vojenský šrot. Sice jsou to hlouposti, ale dobře ví, na jakou strunu zahrát a hlouček přihlížejících si s ním notuje. Jana Volfová je zklamaná, že se málo tleská, a občas se snaží lidi vyburcovat. Marně. Paroubek z nich prostě víc než zamručení nevytáhne. To Zeman je jiná káva. Když si bere mikrofon, ozve se potlesk a výskot. Přítomné matky okřikují své neposlušné děti: „Ticho, mluví prezident.“ Miloš Zeman spustí svou ohranou písničku, kterou opakuje už déle než rok. Vyjmenovává členy vlády a jejich profese, stěžuje si, že nejsou odborníci. Je to sice nesmysl, ale veřejnost mu rozumí. Na rozdíl od Parobkových čísel a cizích slov volí Zeman cestu totálního polopatismu. Jeho projev je poměrně krátký, ale publikum se cítí nasyceno. Jana Volfová zahajuje autogramiádu a popohání hlouček, aby se rychle u politiků vystřídal. Skoro to vypadá, jako kdyby jim měl každou chvíli vypršet zábor náměstí. Kromě autogramů, které jsou zdarma, si také lidé mohou koupit knihu Spiknutí, která pojednává o údajném komplotu na prezidenta Zemana. Kniha stojí 250 korun a jde na dračku.

Ptám se seniorského páru, který se lačně dívá po hromádce knih: „Koupíte si taky knížku“? „My bychom strašně chtěli, ale bohužel jsme si s sebou nevzali peníze,“ říká nešťastně postarší paní. „A co si myslíte o tom, co říkali pánové Paroubek se Zemanem?“ ptám se jich dál. „Maj ve všem pravdu!“ říká rezolutně pán. „A jak to víte, že maj pravdu?“ „No říkají to, co si myslíme,“ vysvětluje paní.

Kolem prochází energická paní ve středním věku a nese si podepsané fotky. „Budete je volit?“ ptám se jí. „To ještě nevím, Paroubek mi vždycky přišel takovej pomalej a dlouho nebyl v televizi, tak mu moc nevěřím.““ A podle čeho se rozhodnete, koho budete volit?“ „Až podle toho, co kdo bude říkat, ale já někdy volím taky na truc.“ „A co současná vláda, co si o ní myslíte?“ „To je to nejhorší, co tu kdy bylo, Zeman měl ve všem pravdu, a proto ho chtěli sesadit.“ Opět se prokazuje, že dějiny, byť nedávné si v paměti lidí žijí vlastním životem. Zapíše se Jiří Paroubek do dějin ještě jako europoslanec? Podle preferencí jeho strany i počtu lidí tady na náměstí soudím, že nikoliv. Jak si to ale budu pamatovat, je otázka. Místní lidé vybavení podepsanou fotkou na návštěvu prezidenta Zemana třeba jen tak nezapomenou. Když mají podpis všichni, kdo o něj stojí, dá ochranka prezidentovi nohy na stupátka vozíku, on zavelí „Jedem!“ a jedou pryč.